Den třináctý – Quebec gold

Probrali jsme se do nádherného dne. Slunce hřálo a voda nebyla ani příliš studená. Rozhodli jsme se podívat do národního parku na druhé straně jezera, Parc de la Pointe-Taillon. Já s Anež jsme jeli přes Almu a Vojta s Markys přes Peribonku. Sraz jsme domluvili ve vesničce nedaleko vstupu do parku – Saint Monique.

Hned první řidič po cestě ubalil velkého jointa. Místní lidé říkají trávě quebec gold, ale největší export má stejně Britská Kolumbie. Pracoval pro společnost, která staví stage na hudebních koncertech a mluvil plynule anglicky. Odbočil těsně před Almou a přestože to bylo dobré místo, zůstali jsme tam zaseklí přes hodinu. Po tom co nás další řidič zavezl za Almu jsem v restauraci zkusil další místní specialitu – Tourtiere. Je to v podstatě koláč plněný bramborami, masem a zeleninou, který se tu jí i na Vánoce.

Vylezli jsme z restaurace na ulici a už na nás mával chlápek v trucku. Uvnitř auta seděli dva dělníci a očividně měli “padla”. Kluk na místě spolujezdce vytáhl dýmku a už to tu bylo zase. Vzali nás do Saint-Monique a já byl úplně v pohodě. Prostě masakr. :) Přesunuli jsme sraz přímo do parku, protože byl od Saint Monique vzdálený dalších 10km. Bloudili jsme s vysmátým děvčetem po polních cestách okolo parku a marně hledali bránu. Nakonec jsme se zeptali kolemjdoucího indiána. Načrtl do písku mapku a už jsme věděli, na čem jsme.

Na bráně už nikdo nebyl. Nechal jsem tam vzkaz pro Vojtu a Markys, aby věděli, že tahle brána je ta pravá a pokračovali hlouběji do lesa. Po dvou kilometrech jsme nalezli hlavní pavilon. V Kanadě je všechno placené a tím myslím opravdu VŠECHNO. Platit za vstup do národního parku? To se asi zbláznili… V celém parku navíc ani není žádný zdroj pitné vody. Vegetace je stejná jako v česku, jen občas zahlédnete koberce lišejníku. Nic extra. Suveréně jsme prošli bez placení a utábořili se na pláži. Všude okolo rostly maliny a u bažinatého jezírka jsme zahlédli dva bobry, kteří nám prchali z cesty. Všichni jsme se setkali asi o dvě hodiny později. Vojtu a Markys ale řidič zavezl až do pavilonu a oni museli zaplatit vstup i camping place. To zkazí odpoledne. Rozdělali jsme oheň a povečeřeli zbytky zásob od Veroniky. Pak snad už jen vykoupat a spát.