Den patnáctý – Krize

Vstávali jsme poměrně brzy, v rychlosti se sbalili a nasnídali. Úkolem pro dnešní den bylo chytit trajekt a dostat se co nejblíže Gaspé. Cesta ze Saint Monique do Saint Siméon, odkud trajekty jezdí, trvala celou věčnost a poslední kus jsme jeli doslova vesnici po vesnici. Vystřídali jsme přes 9 řidičů: dřevorubce, slečnu se psem, paní z campu, zamilovaný pár z Francie, blondýnu, jednoho pantátu a na další si už ani nevzpomínám.

V přístavu na nás čekal Vojta s Markys, kteří měli větší štěstí. Téměř hned po našem příjezdu se nebe zatáhlo a začal foukat studený vítr.Promrzlí na kost jsme se nakonec rozhodli na druhé straně řeky přenocovat. Nálada byla horší než špatná. Uvědomil jsem si, že nemůžu žít pouze z instantních náhražek jídla tak, jako dříve. To co jíme nás ovlivňuje daleko víc než jsme si mnohdy ochotní připustit.

V Riviere du loup(port na druhé straně) jsme si postavili “na drzo” stan v campu, který byl kousek od hlavní silnice. Nikdo nás nevyhodil a my si dali v klidu horkou sprchu. Chtěli jsme si z nasbíraného dřeva ještě udělat táborák, ale chlapík ze sousedního karavanu zuřivě vysvětloval, že oheň se dělá pouze z kupovaného dřeva a takhle by to teda nešlo. :) Nebyl dostatečně přesvědčivý…