Den sedmnáctý – Bez spojení

Ranní slunce prosvítalo mezi špinavými žaluziemi a my se pomalu probouzeli do nového dne. Věci byly stále vlhké. Nemělo cenu spěchat se vstáváním. Nechtěli jsme se však celý den jen povalovat, proto jsem si raději šel promluvit se správcem abych zjistil, jestli to myslel s tou prací vážně. Prý chtěl původně malovat, ale na to je moc vlhko. Dal mi tedy škrabku a poslal mě odstranit starou vrstvu barvy z okenic. Vylezl jsem na střechu a začal odškrabávat vybledlou modrou barvu. Za půl hodiny jsem měl hotovo. Ocenil můj výkon a poslal mě ještě dodělat strop na pavlači. To už bylo podstatně horší. Anež mezitím uklízela pokoje po mladém páru, který zase zmizel do mlhy ve fordu mustang.

Majitel byl s prací nad míru spokojený a dal nám tašku plnou jídla. Poobědvali jsme na pláži. Začal se zvedat vítr a hnát mlhu hlouběji do vnitrozemí. Protože jsme od druhé dvojce neměli žádné zprávy a signál tu samozřejmě nebyl, vydali jsme se do vedlejší vesnice na internet. Svezl nás deratizátor, který měl v držáku obrovskou hroudu hašiše. Pochlubil se, že ho vyrábí doma sám pouze za pomoci vody a ledu, naprosto bez chemikálií. Chtěl se pochlubit výsledkem, proto umotal jointa.

V kavárně jsem si nechal nabíjet mobil přes USB kabel, který jsem na zpáteční cestě asi nechal v autě u slečny co nás svezla. Od této chvíle jsem i bez mobilu(což není žádná tragédie, protože tu nikde stejně není signál). Tou dobou už bylo krásně. Přelezli jsme plot s upozorněním na špatný technický stav mola a šli se podívat na konec. Dříve se tu ve velkém těžila měď a na tomto molu se nakládala na obrovské lodě. Potom měď došla a o molo se nikdo nestaral. Nyní vypadá jak po výbuchu bomby, ale jisté kouzlo se mu nezapře. Úplně na okraji posedávají rybáři a teenageři s basou piv. Po velrybách však nebylo ani vidu ani slechu. Z protější hory Mt. Saint Pierre stékalo několik malých vodopádů a my se šli podívat na její vrchol. Vstupné na osobu bylo 2 dolary, ale my se stejně proplížili okolo a rychle zmizeli v lese. Těsně nad vesnicemi se opět začala vznášet mlha avšak na vrcholu svítilo slunce a pohled do kraje připomínal to, co vidíte z letadla.

Z Mt. Saint Pierre se často lítá na rogalech. Šel jsem si popovídat s chlapíkem s paraglidem na zádech. Byl to budoucí instruktor, který šel omrknout situaci, jestli by se nedalo letět. Paragliding tu je populární jen v Quebecu a u Vancouveru. Dolů z hory nás svezl na korbě trucku(nejčastější typ aut v Kanadě, stejný měl i Walker texas ranger).

 U správce jsme si dali horkou sprchu, ale už nějakou dobu jsem neměl žádné čisté oblečení. Vyprávěl nám, že celé léto pracuje tady a zbytek roku kácí nemocné stromy v rezervaci. Oblečení konečně uschlo a my se připravovali na zítřejší cestu.