Den jedenadvacátý – Nejlepší zmrzlina

V noci foukal silný vítr a trochu pršelo. Jak už to bývá, sotva jsme ráno sbalili stany, spustil se pořádný déšť. Popadli jsme věci a utíkali se schovat pod podomácku vyrobenou zahradní houpačku. Střechu tvořila stará pramice. Nebylo to nic moc, ale lepší než nic. Vyčkali jsme než déšť zeslábne a šli zkusit jestli jsou sprchy, které nám večer hlídač doporučil, zadarmo. Nebyly.

Déšť vystřídalo mžení. Šli jsme s Markys otestovat solidaritu lidí z ostrova. Probíhalo to hladce. Bezpečnostní pracovník se specializací na demolice nám koupil netradičně donuty a zavezl nás na předměstí Charlottetownu. Charlottetown je největším městem na Prince Edward Islandu. Nepřišlo mi nijak zvlášť zajímavé, ale mají tu nejlepší zmrzlinu v celé kanadě – Cows. Kluk za pultem vypadal jak po drogovém večírku. Strčil jsem mu do ruky 3.95(cena za jeden kopeček) a řekl, že chci nějakou klasiku. S tím nepočítal. Nakonec jsem dostal kopečky dva s hmotou wowie cowie. Sladké moc nemusím, ale tohle bych opravdu mohl jíst celý den. Rozhodně nejlepší zmrzlina co jsem za dlouhou dobu zkusil.

Déšť nehodlal přestat. Převlékl jsem se tedy rovnou do plavek. O 30km dál jsem zkusil na jednu starší paní trik “chudáček stopař v dešti”. Zabrala. Provezla nás až za turnikety trajektu na Novou Scotiu. Jízdenku jsme si nekoupili a cestu zvládli opět zadarmo. Stanuli jsme na Nove Scotii a hned nás oslovil kluk jménem Dan, který miluje Kerouaca a tohle je poprvé co někam cestuje mimo Toronto. Byl neuvěřitelně entuziastický. Stejně jako většina začínajících stopařů, kteří ještě nikdy nemuseli čekat “moc” dlouho. Rychle se stmívalo a já zkoušel ještě něco zastavit. Neúspěšně. Rozloučili jsme se tedy s Danem, pod mostem rozložili vlhý stan a téměř ihned usnuli.