Den dvacátý – Zážitkům se musí jít naproti
Celou noc nám u hlavy bzučely transformátory, ale spalo se nám překvapivě dobře. Na první jízdu jsme si museli počkat 45 minut. Chlápek nás zavezl pořádný kus cesty a ještě nám koupil kafe u Tim Hortons(nejpopulárnější drive in pojmenované po hokejistovi). Až na konec Gaspesie s námi jel bývalý feťák, který teď pomáhá drogově závislým mladým lidem. Popisoval jak to chodí v praxi a nakonec smutně dodal, že 80 procent jeho “klientů” stejně skončí za mřížemi. Další řidič nás zavezl přímo na dálnici.
Stáli jsme u dálnice a občas kolem profrčelo nějaké auto. Opaloval jsem se a jedl hrušky. Projíždějící lexus zastavil s hlasitým skřípěním brzd. Uvnitř seděl pár ve středních letech, který jel navštívit kamaráda, dřevorubce. Řidič prý stopoval jen jednou v životě, zastavil mu právě tento dřevorubec a od té doby jsou přátelé. Při loučení nám dali flašku vína a domácí jahodové cookies. Kousek jsme jeli s cukrářkou, která nám dala její vlastní čokoládové pralinky. Dvojce rockerů nás vysadila až u mostu na P.E.I. Celou cestu zapáleně vyjmenovávali důvody proč je ACDC nejlepší a proč je jejich koncert za 200 dolarů skoro zadarmo. Zhruba v polovině ze mě konečně odpadl pomyslný nános bahna, které na mě po celý rok společnost házela. Bylo mi jedno kam jedeme nebo kdy tam dorazíme, prostě jsem byl konečně volný.
Most na P.E.I. je obrovský a nesmí na něj ani cyklisté ani pěší. Mohli jsme si zavolat člun za 4 dolary nebo stopovat. Nebylo co řešit. Dojedl jsem poslední hrušku a zanedlouho zastavil podivín, který programoval PLC v Číně a teď jel do továrny na hranolky. Na celém ostrově je hodně specifické složení půdy, které bramborám svědčí. Pěstují se tu jedny z vůbec nejkvalitnějších brambor na světě. Vojta s Markys nám poslali zprávu, že nás čekají v Albertonu u majáku, skoro až úplně na severu. Zkusil jsem menší trik a zabral. Podivín řekl, že nás tam zaveze, protože tam stejně nikdy nebyl. Na cestu ještě nakoupil u Tim Hortons donuty a kafe.
Po troše bloudění jsme se všichni setkali u majáku. Pili jsme vínko a vyprávěli zážitky z posledních dní. Pomalu se k nám blížila vysoká postava. Byl to noční hlídač. Vnutil nám roli toaletního papíru, který prý ukořistil v jedné z ToiToiek. Potom zase zmizel. Šli jsme se trochu projít před spaním po okolí, ale nepotkali jsme nic zajímavého jen pár skunků. Ani po procházce jsme nebyli unavení a napadlo nás, že nás hlídač třeba sveze na trucku při hlídkování. Žážitkům a zajímavým situacím se občas musí jít naproti.
Hlídač byl nadšený, že mu chceme pomáhat. Původně chtěl jít na obchůzku pěšky, ale prý nás klidně sveze. Po cestě několikrát zastavil a ukazovat různé zajímavosti. Kde se pytlačí humři, kde jsou nejčastěji námluvy vodních ptáku atp. Tuto práci dělá už několik let. Dříve pracoval v Torontu u automobilky, ale hektický životní styl nebyl nic pro něj. Vrátil se tedy tam, kde žil předtím jeho otec, dědeček i pradědeček a je mu dobře. Slíbil, že nám možná sežene nějaké humry a my šli spokojeně spát.