Den čtvrtý – konečně doma
Městská doprava se opět rozjela v 5:30. Poslední zpráva od Vojty říkala, že se utábořili na pláži blízko Coxwell. Jak se tam dostat jsme neměli tušení, proto jsme zastavili první dva chlapíky, kteří kráčeli proti nám. Byli to dva taxikáři z Pákistánu a jeden myslel, že ČR je v jižní americe. Nabídli, že nás tam zdarma vezmou a už se jelo. Coxwell je opravdu dlouhá, hnusná ulice, která se v posledních dnech topí v odpadcích, protože popeláři právě stávkují. Stávky a protesty jsou tu na běžném pořádku. U nové city hall stávkují úředníci, protože jim chtějí odebrat další privilegium. Zdejší státní zaměstnanci si totiž mohli nechat proplatit dny, které nebyli nemocní a ve výsledku to může dát až třicet tisíc. Aby toho nebylo málo, jsou tu také demonstranti, kteří se snaží město přimět, aby už nahnalo popeláře zpátky do práce. Že jim to bude dlouho trvat? S tím si nikdo těžkou hlavu nedělá, každý si tu rád dá přesčas.
Na konci Coxwell byl zaparkovaný nákupní košík, naložili jsme batohy a pokračovali směrem k pláži. U jezera bylo opravdu krásně. Zrovna vycházelo slunce a všude bylo spoustu běžců. Kanaďané celkově rádi sportují(chodí do Sokola, jezdí na kole, běhají atd). Prošli jsme kolem programu Yoga on the beach, který točila i televize a pokračovali za Vojtou na východ. Všude to žilo. Zahlédli jsme několik veverek, mývalů, kačen a hus. Setkali jsme se asi po deseti minutách chůze a rychle si sdělovali nové zážitky z posledních dní. Neměl moc tušení, kde že to máme bydlet, proto jsme se vydali hledat wi-fi. Kousek od pláže byla nezabezpečená síť Good boy. Zjistili jsme kudy musíme jít a vyrazili.
Dům byl prázdný a soused, který ma klíče byl v práci. Nechali jsme své věci schované v zahradě, ne nepodobné džungli. Vegetace nám sahala po pás. Soused se měl vrátit z práce v sedum hodin a tak jsme se vydali na průzkum okolí. Cyklistické stezky jsou tu výborně udržované a vedou kilometry okolo města. Dorazili jsme k nákupnímu středisku se stejným sortimentem zboží jako náš Bauhaus a naproti byl Price Shopper. Ceny nebyly nijak závratné, ale patří k levnějším. Chtěli jsme vidět přístav a tak jsme se vrátili na cestu a pokračovali směrem k jezeru. Na cestě se povalovala spousta retardérů a značek zákazu vstupu s kolem a psy. Cyklistů tu bylo požehnaně. Po hodině chuze dorážíme ke zvláštnímu zátiší. Z odpadků tu byly vytvořené různé útvary. Prostě pure creativity.
Sedmá hodina se blížila a my se rozhodli pro návrat. Soused Luboš nám předal klíče a nabídl pomoc s čímkoliv. Zeptal jsem se, zda neví kde levně sehnat nebo půjčit kola a ochotně nám nabídla jeho tři kola, která zrovna nepotřebuje. Žije tu se svojí ženou a pěti potomky. Momentálně je doma sám. Dům zvenčí nepůsobí nijak honosně, nicméně uvnitř je velmi útulný a skvěle vybavený. Dali jsme si sprchu, uložili se ve spodním patře a okamžitě usnuli.
