Den druhý – jiný kraj, jiná mentalita

Ráno nás probudilo auto, které zaparkovalo kousek od našeho úkrytu, ve slepé uličce. Přes noc nám naštěstí nic nezmizelo, a tak jsme se nasnídali, sbalili si věci a vydali se hledat ideální místo odkud stopovat směr Pensylvánie. Vojta byl přesvědčený, že najít místo, kde se setkává silnice a dálnice dále od města, je ta správná volba. Já jsem byl přesvědčený, že nájezd musí být přímo někde v Hillside a včera jsme ho nenalezli jen kvůli tmě a únavě. Oba jsme dosti trvdohlaví, naše rozdělení bylo nevyhnutelné.

Na nájezd jsme narazili zhruba po deseti minutách chůze. Bylo to vcelku příjemné místo a nějaké auto nám zastavilo průměrně každých dvacet minut, ale nikdo bohužel nejel tak daleko, jak jsme potřebovali. Po hodině a půl snažení zastavilo nablýskané policejní dodge a policista se pobaveně ptá co že to u té silnice předvádíme. Seznámil jsem ho s našimi plány, chvíli nechápal, jestli si z něj nedělám srandu a pak se jal vysvětlovat, že v této části USA je extrémní kriminalita a stopování je stejně zakázané. Nenechal jsem se odbýt, zamyslel se a pak se zmínil o příteli, který má jet do Pensylvánie. Odjel se ho zeptat jak je na tom a my zatím pokračovali ve stopování. Zastavilo opět několik řidičů, nikdo však nejel dostatečně daleko. Policajt se vrátil se zprávou, že jeho kamarád odjíždí až zítra, ale slíbil, že nám sežene odvoz na odpočívadlo pro řidiče kamionů. Vzal nás do místního bufetu a každému koupil pancakes, které se ukázaly být až neuvěřitelně syté. Policista znal snad každého ve městě, a tak po chvíli sezení v bufetu jsme poznali Douga – policistu v důchodu(v USA jdou policisté do důchodu po 25 letech služby), seržanta Lomonteho a pár místních obyvatel. Doug se zajímal snad o vše a tak jsme mluvili a mluvili a mluvili a čas běžel. Lou (policista co nás našel na nájezdu) musel na stanici. Po půl hodině se vrátil s kupičkou peněz a hlásí, že nám zaplatí autobus. Dělal jsem co jsem mohl, abych ho přesvědčil, že stačí když nás zaveze na to odpočívadlo(nechtěl jsem přijít o zkušenosti se stopováním v USA ani ždímat někoho, kdo nám už stejně koupil snídani…). Byl neoblomný. Rozhodli jsme se tedy strávit zbytek dne v Hillside a příští den ráno vyrazit.

Doug nás nechal přespat v domě své matky, která měla 93 let a žila s rusky hovořící ošetřovatelkou z Georgie a snad nejtlustším psem – Maggie.Celé odpoledne jsme se potulovali po okolí a všichni obyvatelé byli neuvěřitelně milí. Ten večer byla v Hillside BBQ party s ohňostrojem. Party pořádal chlápek, který byl údajně blázen(na fotce v bílém tričku). Pozval kapelu, dovezl 4 bečky Budweiseru a hory jídla. Doug je neuvěřitelně společenský a zná se snad s každým ve městě takže zpráva o dvou bláznech co chtěli stopovat do Toronta se rozletěla rychlostí blesku. Bylo to něco naprosto odlišného než na co jsem zvyklý. Přestože tam byla spousta různých lidí, všude panovala téměř rodinná atmosféra. Lidem nevadilo, že piju pivo, i když mi nebylo 21 a chtěli se všichni seznámit s cizinci. Za večer jsem získal mnoho kontaktů, spořádal spoustu krevet, lasagne a asi 6 výborných hamburgerů. Uvědomil jsem si, že znám spoustu lidí, pro které by USA to pravé. Zkrátka něco na té Americe je.

Party pozvolna končila a zbylo jen pár nejvytrvalejších. Mezi nimi byla také jedna žena okolo čtyřiceti let. Zmiňuji se o ní pouze proto, že ona jediná ze všech lidí co jsme stačili v USA poznat mi byla odporná. Jakmile se přestala divit tomu, že přestože pocházíme ze země, která táhne za jeden provaz s Ruskem, umíme mluvit anglicky, špatně si vyložila můj výrok. Na otázku co v USA děláme jsem odpověděl, že jsme přijeli zjistit jak se tam žije. Zděsila se a začala vysvětlovat, že většina lidí ve městě jsou looseři a jen málokdo je “true american model”. Ona prý je správná američanka – ve střední sociální třídě, tvrdě pracující a vše hodlá obětovat pro dceru(proto byla naprosto zrakvená na party se svojí dcerou, zkrátka ideální matka… ). Ve chvíli, kdy mi začla povídat jak moc jí příjdu handsome, jsem raději odešel spát. V noci byla bouřka a ve starém domě se spalo skvěle.