Den jedenáctý – projížďka po okolí

V pohodlné posteli pod poblikávajícími, umělými hvězdami jsme spali přes 12 hodin. Po probuzení už v domě nikdo nebyl. Dal jsem si vydatnou snídani(lednice byla plná věcí, které už byly skoro prošlé) a šel si zahrát Nintendo wii. Za hodinu se konečně ozval zvonek a my se setkali s Vojtou a Markys. Strávili noc v policejním hotelu, protože jedna řidička jim odvezla omylem batoh a oni ho s policií celou noc hledali.

Okolo poledne domem proběhla Veronika, ale jenom se převlékla a šla si zajezdit na koni. Těsně se minula s manželem Lucem. Obědová pauza tu trvá dvě hodiny. Chvíli jsem si s ním povídal o jeho práci, Quebecu, našich plánech a pak zase zmizel do práce. Půjčil nám dvě kola. Zbývající dvě kola jsme získali od sousedky Sophie. Vyjeli jsme si do města, poohlédnout se po nějakých těch “sights”.

Tři řeky získaly svůj název díky opilým námořníkům, kteří si kvůli ostrovům na Saint-Maurice river mysleli, že se jedná o řeky tři. Ve skutečnosti najdete ve městě řeky jenom dvě: Saint- Maurice a Saint Lawrence.

Místní cyklostezky jsou skvěle udržované a někdy má dokonce každý pruh trošku jinou trasu(ať nemusíte jet stejnou cestou tam i zpět). Minuli jsme něco jako luxusní ubytovnu pro “staroušky”, kteří vysedávali u cesty na houpacích “lavičkostolech”(houpe se celá plošina). Všiml jsem si, že značné množství starších obyvatel tu jezdí na elektrických tříkolkách, přestože nejsou invalidní a vesele si na vozítku podupávají do rytmu melodie, která se lina z rádia.

Dorazili jsme ke katedrále. Bijí se tu všechny možné styly a zevnitř působí až neuvěřitelně kýčovitě. Stojí kousek od řeky, která je díky lakers(obrovské nákladní lodě) dost špinavá takže z koupání nic nebylo. Večer už byli všichni doma a konečně jsme měli příležitost promluvit si také v klidu s Veronikou. Neuvěřitelné zásoby jídla začaly zvolna mizet…