Den dvanáctý – Lac Saint-Jean

Minulý večer nám Veronika doporučila Lac Saint-Jean. Prý je tam moc hezky a jezdí tam pravidelně každý rok. Nechtěli jsme dále zůstávat na jednom místě, proto jsme poděkovali, rozloučili se a vyrazili k dálnici na sever. Všude u silnic probíhají opravy a dělnící z nás dvakrát nadšení nebyli, ale nakonec se nám podařilo jim proklouznout.

Spousta lidí tu mluví anglicky pouze sporadicky, ale aspoň mám příležitost dělat něco se svou francouzštinou. Až k jezeru nás zavezl kluk, co se tam narodil a teď jel navštívit rodiče. Společnost mu dělaly dvě slečny, které mu napsaly přes internetový server, kde si můžete domluvit spolujízdu. Živí se jako učitel. Vysvětlil nám, že pokud v Quebecu chceme jít na universitu, musíme po secondary school absolvovat ještě “syžp”(nemám tušení jak se to píše), který představuje vůbec první specializaci na nějaký obor, ale stejně skončíte v 18ti letech.

Všiml jsem si, že spousta aut má vpředu na kapotě kus černého plastu. Údajně má sloužit jako ochrana laku kvůli hmyzu, nicméně jeho efekt je spíše psychologický, protože brouci jsou rozmazaní všude okolo. Přijeli jsme do malého městečka Chamborde, kde lišky dávají dobrou noc. Signál na mobil tu samozřejmě nebyl.

 V nejbližším stánku jsem si dal na večeři Poutine. Jedná se o místní fast food specialitu – hranolky se sýrem polité omáčkou. Přestože to nezní nijak lákavě, chutná překvapivě dobře. Mezitím co jsem večeřel jsme se náhodou potkali s Vojtou a Markys. Byli na cestě do nejbližšího campu(3,5km), ale po rozhovoru se servírkou jsem nám zařídil odvoz. Byla to hezká holka, proto když řekla jednomu z místních “balíků”, bez řečí nás tam zavezl.

Camp byl samozřejmě placený a okolo něj byly pouze vilky zbohatlíků. Nakonec jsme našli vhodné místo, ukryté mezi stromky. Lac Saint Jean je obrovské jezero, kde z jednoho břehu na druhý nedohlédnete ani za krásného počasí. Vydali jsme se na průzkum campu a před spaním se ještě vykoupali. Vlny jezera, narážející na břeh, nás spolehlivě uspaly.