Plazi, pralesem a horami

Unawatuna – Hikkaduwa a zpet – Deniyaya – Sinharaja – Belihuloya – Haputale

Mame problemy s h, tak se nedivte…

Dnes velmi strucne (pripojeni je mizerne):

V Unawatune jsme se po dlouhem domlouvani setkaly s Micalem a Vladkou. Spolecne jsme s dalsimi dvemi kluky z Cec absolvovali veceri v temer ceske restauraci u plaze (s ceskym menu, vlajkou a udbou) a nocni koupel pri hvezdach.

Dalsi den rano jsme byli pozorovat rybare na cudac a ryby na sucu a odpoledne jsme byli plavat s karetami v mori na plazi v Hikkaduwe. Me prvni snorchlovani s karetou stalo za to! V podvecer jsme spolu s Medvidkem (ktereho jsme potkaly dopo na plazi) podnikli  vypravu do oblasti zvane Jungle Beach za makaky, ktere jsme nepotkaly.

V sobotu rano jsme vyrazili autobusy pres Galle do mestecka Deniyaya. Cesta byla nekonecna a umorna, ackoli neprilis dlouha. Podle rady pana ubytovatele jsme se vypravili za krasami okoli. Mezi ryzovymi policky, cajovymi plantazemi jsme videli mnoho ptactva, dva hady, jesterky ruzne, mnoonozky a navstivili cajovou fabriku, kde jsme ochutnaly z nejlepsic mistnic caju (ktere tu nekoupite).

Pro nedelni navstevu narodniho parku Sinaraja jsme si privstali. Autobusem jsme se dokodrcali skoro ke vcodu. Poridili jsme si vstupenky a pruvodce Sarada (my mu prezdivame Nasrat, abcom si to zapamatovali). Asi 13 km cesta destnym pralesem byla skvela, avsak lemovana pijavicemi, malem nas srazil sambar, ulmani zdrhli, had nepokousal. I jesterky se chovaly slusne. Mnoonozky jsme trhali z lian a kocali se motyly a ptaky (napriklad red faced malcoa – ktera uz se s nami od te doby nebavi). Jesteze nas z vrstvy potu osvobodila koupel pod vodopadem v jednom z poslednic destnych pralesu na Sri Lance. A na zaver ratufa.

Presun do Belihuloya byl jeste odpornejsi a umornejsi nez predcozi. Nakufrovali jsme se do zavreneo guesthousu, kde nikdo nebydlel od konce prosince, poridili si pokoj za sotva pul ceny a jeste pro ctyri (na dve manzelsky postele tak akorat).

V utery jsme se prekonali natolik, ze jsme vstali tak brzo, ze jsme potme sli jeste vic nez odinu. Odhodlali jsme se k neopravnenemu vstupu do parku Horton Plains. Prevyseni bylo snad 1500 m, ale vyledy a priroda za to staly. Usli jsme asi 45 km, tak nas bolely nozicky, ale prezili jsme lip, nez jsme cekali.

Dneska jsme se vykopali z Belihuloya hned po snidani (v poledne), dojeli busem do Haputale. Tady jsme posadily Vladku  Michalem na vlak a odeslaly je smer Kandy. Prosly jsme se, nakoupily a dopisujeme. Ted jdeme na vecu. Tak pa!