Na Mount Kinabalu a zase dolu
Mount Kinabalu byla velka vyzva:). Nejvyssi hora jihovychodni Asie stala za zdolani a pro me to byl jeden z celkem jasnych cilu na Borneu. Ne vsem se do tohoto podniku uplne chtelo, ale nakonec jsme se po predeslem neuspechu a se spolecnou rymou vydaly k vrcholu vsechny.
Z Ranau jsme do narodniho parku Kinabalu dorazily pred devatou, vydaly vic nez dost bankovek z penezenek, nechaly si pridelit pruvodce, balicky na obed, odlozily zavazadla do uschovny a vydaly se minibusem k 5 km vzdalene Timpohon Gate, odkud se na trek vyrazi. Prosly jsme kontrolou visacek (kazdy, kdo si zakoupi povolenku nahoru, dostane plastovou karticku s kodem, kterym se prokazuje na checkpointech) a vydaly se pesinou vzhuru. V prvnim dni obvykleho vystupu se leze z cca 1800 m.n.m na cca 3300m.n.m. Cesta je zcela jasna – jedina, porad nahoru, dosti casto po drevenych nebo kamennych schodech. Cestou vyuzijeme mnozstvi pristresku, kde se odpociva, svaci, … Vystupujeme krasnym pralesem, ktery se paradne meni s pribyvajicimi vyskovymi metry, a tak vystup docela ubiha…
U chaty Laban Rata jsme s Evkou a Niki asi ve tri (pet hod vystupu). Nez dorazi Stepka s Kristy o hodku pozdeji, stihame rozcvicku s bandou japonskych duchodcu, se kterymi se mijime (a povzbuzujeme se) celou cestu. Nas zcela neschopny guide nas posle na recepci a davame si sraz ve 2.30 rano. Ubytovani na chate Gunting Lagadan je pohodove, hned pote co zjistime, jak funguje sprcha…
Hned po ocistne sprsce se vydavame na vecu, formou bufetu v Laban Rata se nacpeme po dlouhe dobe hlavne zeleninou. Spat se jde brzy, taky jen na chvilku…
Pred druhou rano je uz na chodbe cily ruch, po druhe vstavame i my, a po vycisteni zubu a pobaleni nezbatnosti, vyrazime jako prvni dnes v noci na vrchol. Stoupame po zebricich, kamenech na hranici lesa. Vydatne pozorujeme hvezdicky, je jich tu tolik, co jsem jinde na svete nevidela. Nad hranici lesa uz lezeme jen po skale – granit nastesti neklouze, pomahame si lany, ktera casto lezi na zemi, takze nejsou skoro na nic:). Vystup je paradni, jde se (mi) moc dobre a tak s Evkou a Niki dorazime na vrchol jiz okolo pate…
Dneska jsem na vrcholu jako 5. a prvni holka, je to moje prvni ctyrtisicovka a tak si to pekne uzivam. Francouzi nam delaji vrcholovou fotecku a pak uz se po pristi hodinu klepeme na vrcholu poschovavane za kameny a cekame na vychod slunce.
Stalo to za to… Slunicko vyleza okolo seste, par fotek a jdeme dolu, i Stepka s Kristy stastne vylezly na vrchol:).
Sestupujeme s uzasnymi vyhledy. Ceka nas vydatna snidane a sestup zpatky k reditelstvi narodniho parku. To je bohuzel nejhorsi cast cesty. Dost narocna na kolena – moc se dolu nechce… Pridava se i dest, ale co by to bylo za tropy bez deste… Jeste dalsi buffet obed, prebalit a frcime do KK.
Vystup muzuj smele doporucit, pro me to byl rozhodne nej kopec, i za ty penize:).
