Sarawak – narodni parky a Kuching
Z Koty Kinabalu jsme se vydaly dalsim letem s AirAsia a prekvapive opet Airbusem do Miri. Jedno z nejvychodnejsich mist Sarawaku nas privitalo destem. Dostaly jsem dalsi razitko do pasu a ned odjely taxiky a autobusem do narodniho parku Niah.
Hned na zacatek muzu vsechny narodni parky Sarawaku vrele doporucit. Po zkusenostech ze Sabahu nas velmi mile prekvapily sluzby i ceny, vsechno mnohem lepe funguje a je dostupne i pro nemajetne cestovatele…
Ubytovany jsme byly v krasnych drevenych chatach, jedine minus byla mistni kafeterie (jediny dostupny zdroj jidla), kde nikdy neprislo na stul to, co se objednalo (obvykla uspesnost 50 procent).
Na prohlidku parku jsme se hned rano prevezly lodickou (za ringgit/os.). Po drevenych cestickach jsme se pralesem a mezi vapenci prosly az ke komplexu jeskynni, kde jsou jedny z nejstarsich maleb v oblasti. Jeskyne jsou krasne, bezvadne a zabavne. Je dulezite ovsem mit s sebou dobrou baterku, protoze jak je zde zvykem nikde nejsou osvetlene:). Prochazka jeskynemi s netopyry, megasarancaty, sberaci ptacich hnizd do cinskych polivek nam zabrala tak akorat dopoledne. Odpoledne presun k autobusu na hlavni silnici (Batu Niah) a do BIntulu, odkud jedeme pres noc do 620km vzdaleneho Kuchingu.
V hlavnim meste Sarawaku jsme pred patou rano, po snidani ho rychle opoustime a jedeme do narodniho parku Bako. Registrace a lodickou frcime cca ctrvt hodiny primo po rece a na more do parku. Ubytovani sice neni tak uzasne, jako v Niah, ale za to tu maji mnohem vic krasnych stezek lesem, mangrovy, po piskovcovych skalach,…
Chvili mame pocit, ze jsme v Adru, chvili na sumavskych raselinistich… a do toho vseho pere slunko. Obcas sprchne a tak je poradne dusno. Potkavame kahau tak blizoukco, ze si rikame, ze muzeme smele smazat vsechny fotky z Kinabatanganu… Jsou tu az prilis zvykli na turisty, a tak je tu muzeme sledovat na par metru, stejne tak jako skupiny hulmanu. Makakove to tu maji mnohem vic na haku, kradou k jidlu a piti na co prijdou, a tak piji nejen mirindu z plechovky, ale klidne i pivo. Pred koncem naseho vyletu se stihame jeste znovu vykoupat v Jihocinskem mori (ktere tu ale zdaleka neni ciste,…).
Pobyt v Kuchingu se omezil viemene na prohlidku mesta a velky shopping. Byly nakoupeny dary vseho druhu (nejvic pro nas samotne:)) a musi se nechat, ze to mesto nnei tak uzasne, jak se v pruvodcich pise…
Ve stredu odpoledne se vracime do Kuala Lumpur, nastesti zjistujeme jiz v Kuchingu, ze letime o den driv, nez jsme vlastne chtely…
A tak jsme cely ctvrtek zasvetily navsteve FRIM – narodniho institu vyzkumu lesu, kde jsme chtely vylezt na canopy walkway a videt vsechny ty mrakodrapy pres prales. Nicmene stesti nam moc nepralo, ani ne proto, ze bylo zatazeno, ale proste se canopy walkway opravuje… A tak jsme se pocouraly po nakupech a periferii KL, zatinco Kristyna nakoupila kila tabaku…
Ted uz nezbyva vic nez poslednich par hodin v Malajsii, za dve hodky sedneme na autobus na letiste KLIA, pockame si do tri do rana a snad bezproblemove odletime do Kuwaitu, Londyna a v sobotu do Prahy… A je na case, prichazi deste,…
Tak pa, Malajsie;)
