Jak jsme jely do pralesa
Z Perhentian jsme se vratily do Kota Bharu, kde jsme doslova propadly nakupni horecce. Njedriv na vecernim marketu, kterym se zaplni nektere ulice v centru mesta okolo seste a jsou pro auta zavrene asi do pulnoci. Misto at je najendou vsude plno stanku s hadry, cetkami, botami, obcerstvenim, vselikymi vecmi do kelimku…
Nocni mesto zije tak, jak to ve dne clovek tady jen tezko vidi. Pres den se mesta tvari skoro prazdna, az na zacpy, ktere snad najdete vsude… Tak jsme se trochu rozsouply a nakupovaly. Pokracovaly jsme hned dopoledne na dalsich trzich a v obchodech, ktere jsou otevrene jen pres den. Vselike hadry nahrazuje predevsim ovoce, zelenina a dalsi potraviny.
Ze nam do odletu na Borneo zbyva dost casu, rozhodly jsme se pro navstevu narodniho parku Taman Negara. Je to nejzachovalejsi destny prales v oblasti a ja se tesila hlavne na gibony (a slony a tygry…). Listky na bus vysly draz, ale na cestu jsme vyrazily. Nasi cilovou destinaci bylo mesto Merapoh, u ktreho je jeden ze vstupu do parku.
Projizdely jsme solidni bourkou, kdyz jsme uz uz mely byt v Merapohu. Pani na nadrazi nam ale rekla, ze tam mame byt az v sedm, tak jsme se o vic nez hodinu driv moc nevzrusovay, ale pro jistotu se optaly ridice. Ten ukazal smerem, kterym jsme jely. Tak jsme jely dal. Az na motorestu, kde jsme cekaly na zapad slunce, aby se ostatni najedli, nam jedne ze spolucestujicich objasnil, ze jsme Merapoh uz prejely a ze mame listky az do KL (Kuala Lumpur). …
Radsi se nebudu vyjadrovat, jak me to nastvalo, ale kolem pulnoci jsme se ocitly zpatky v KL, svezly se tagem (vsech nas 5 i s batohy v jednom Protonu) do Chinatownu a nasly i pekne spani. Veceri jsme si daly asi v jednu v noci prekvapive u Cinanu a cestu do pralesa zakoncily s drahym pivem a vodnici na terase naseho hotylku.
Hned rano jsme si privstaly, mistni podzemko-nadzemkou se svezly na KLCC, tedy KL City Centre. Ctvrt plna mrakodrapu je dominantou KL zcela opravnene, podle me stoji za to ji videt. Nejvetsi turistickou atrakci tu je asi Sky Bridge, kterym jsou propojena momentalni nejvzssi dvojcata na svete, 542m vysoke veze Petronas Towers. Vstup je zadarmo, ale je omezen poctem navstevniku na 800 lidi denne. Protoze jsme cekaly na blbem miste vysly na nas vstupenky az na ctvrt na jednu. Alepson jsme si prohledly park, nakupni centrum, obcerstvily se a uzily si infocentrum o vezich. Nejlepsi bylo asi mereni o kolik jsou veze vyssi nez my (tak konkretne 243krat vyssi nez ja:)), simulace blesku,…
Odpoledne jsme se vratily do mesta, zachranily pani Americanku, co upadla na ulici, narazila s operovane koleno a mela solidni sok, a zcela vycerpane vecer vyrazily autobusem do Melaky, coz je krasne historicke mesto na pobrezi, ale o tom (a o tom, jak Stepku nechtely pustit do Bruneje, a jak je na Borneu) az zas priste;).
