Par dni u opic
Trajekt byl trochu vesely – Niky uletelo pri opalovani tricko, coz vzbudilo v muzich na lodi vcelku rozruch, ja si namlatila ruku, nestihly jsme dokoukat film… Ubytovani v KK za par fufnu, vecere, vychazka a spinkat.
Brzo rano jsme chytaly bus, takze se nam podarilo pod horu prijet kolem pul desate. Prebalily jsme si batohy a prevlekly se, nacez nam byloreceno, ze ubytovani je zcela obsazene a ze nikam nemuzem. Do 12ti jsme cekaly zda nekdo vystup nezrusi, ale nestalo se tak – znova zabalit a odjet do Ranaou.
Po internetu, kde jsme se snazily zjistit neco o zdejsi situaci (pruvodce ma velmi zastarale informace, o cenach nemluve) jsme odstopovaly do Sandakanu (vsechny v jednom aute). S ridicem jsme nakonec i povecerely a popraly mu vesely Hari Raya.
Po trose spanku jsme si dopraly jednodeni vylet do orangutani rezervace v Sepiloku. Jelikoz jsme nestihly rani krmeni, prosly jsme nejprve les, kde toho ale moc videt nebylo. Jenom nas sem tam ocucavala pruhovana pijavice… Krmeni ovsem stalo za to – po dlouhem cekani se z lesa zacaly vynorovat cervene kozisky. Mladsi se nechali spokojene krmit, makakove kradli o sto sest. Jen toho nejmensiho meli osetrovatele bokem mimo zraky navstevniku.
Ve meste jsme se rozprchly a zase zcukly, naridil se budik a slo se do hajan. Brzo rano jsme se odvalily rozespale na autobus, prejely na druhy a velice rychle se vzbudily. Vzdy po tom co jsme dohodly cenu a nastoupily, se podminky razantne zmenily (napr. z 10RM/osoba na RM20). Radeji jsme odesly na zastavku a odjely kus z mesta, kde jsme se rozdelily na skupinky a dostopovaly as do Sukau.
V ubytovani jsme si odsouhlasily 3 noci, objednaly si lodicky a auto. Volny cas jsme travily na terase popijenim caje.
Lodicky se nam vydarily – jak ranni tak i vecerni plavba. Videly jsme plno makaku (tech s dlouhymi ocasy), kahau nosatych (o kterych si eva mzsli, ze maji velke usi), zoborozcu, capu (co se anglicky jmenuji kamenni capi), volavek (ktere jsme vsechny vyplasily), varany, lednacky (vsech velikosti), orientalni kachny. Na mnohych prochazkach po lese jsme potkaly plno ruznobarevnych mnohonozek, kulatych i placatych, motylku (taky vsech barev). Okolo vecere nas atakovali nosorozici a dalsi brouci, krouzili nad nami netopyri a padali na nas litaci mravenci. Do toho nam i pekne prselo – poradny tropicky destik, tak jsme se aspon vypraly a vyzdimaly. Pak se nam taky ztratila Nikol v pralese, nasla se asi za 3 hodiny, a poradne si to uzila…
Protoze jsme v Sukau stravily 3 noci vyslo i na nastevu jeskyne Gomantong. Za ty prachy to teda nestalo, ale budiz: jeskyne, ve ktere je nejvic guana na svete a nejvetsi hnizdiste ptaku, co jim kradou hnizda a v Cine je pak zerou. Jeskyne neni osvetlena, muzete si pujcit vykonnou baterku za 5RM (ty lepsi sviti i na vzdalenost 3 metru), pak se proklouzete dokola po lavkach doslova po hovnech a pritom po vas prelezaji svabi vsech barev a velikosti… To vse jen za 30RM, a pokud chcete fotit (nebo si to teda zaplatit a zjistit, ze to nikdo nehlida), pak je to za dalsich 30RM. Nekterym se trochu napravila nalada, kdyz si po cesticce nad jeskyni vysplhaly, a nasly tam co? ORANGUTANA!!! (jupiiii)…
Tak to mi alespon trochu zvedlo mou mirne pokleslou naladu z Bornea:).
Dneska, to je pry utery, jsme podnikly cestu do Ranau pres Sandakan a zitra nas uz ceka vystup na Mount Kinabalu.
