Uganda: List 12. – cestovatelsky – ze dne 5.6.2007

Mt. Elgon

Hned dalsi rano po navratu z Murchinson Falls jsme ve skoro nezmenene sestave (pouze Eva zustala v Kampale) vyrazili na hory – dobyt vrchol pohori Mt. Elgon, ktere lezi na vychode Ugandy, pri hranicich s Kenou. Na Elgon jsem se obzvlast tesil, nebot hory mne jiz hodne chybeli a na poradnem vandru po horach jsem nebyl vice nez rok. Ke vsemu moznost, dostat se do 4.000 metru me od zacatku hodne lakala.

Vyrazili jsme v pondeli 30.4. rano z Kampaly a autobusem se dostali do Jinji, odkud pak taxikem (matatu) do Mbale. Tam jsme zasli do kancelare UWA (Ugandan Wildlife Authority), kde jsme zaplatili povinne poplatky za vstup do parku a domluvili si pruvodce (ten je povinny a ”je v cene”). Odtud jsme prejeli do Budadiri, vesnicky odkud se vychazi nahoru a tam se ubytovali v prijemnem guest house u Rose (Rose’s Last Chance :). Cekalo nas ovsem jeste jednani s nosici. Naplanovali jsme si celkem narocny 4-denni trek a vedeli jsme, ze zejmena prvni den cesty (z 1.200m do 3.500m) nas bude stat hodne sil, tak jsme si chteli vzit nosice (Lucka, s ortezou, si vzala nosice radeji na cely trek). Ovsem po ”slozitych” jednanich jsme se dohodli, ze nam batohy vezmou jen do prvniho kempu (v 2.800m) a zbytek, ze si poneseme sami (jinak bychom jim museli zaplatit i za dasli den – a to jsme nechteli :).

Skoro celou cestu tam nam proprselo, a tak jsme byli mile prekvapeni, ze kdyz jsme dalsi den vyrazili, tak svitilo slunko – a hezke pocasi nam vydrzelo po cele 4 dny, coz bylo v obdobi destu velke stesti. Cekalo nas stoupani nejprve asi 7 km vesnici, pak usek skoro kolme scaly (misty i zebriky a retezy) a pak dlouha cesta pralesem (ktery byl vetsinu casu v mlze – mracich, takze to misty pekne klouzalo). Po ceste lesem jsme videli i par opic (baboonu a columbus mokeys), usek s bambusy a hlavne nase spocene a vycerpane obliceje. S pribyvajici vyskou ubyvalo vzduchu, pribyvalo prestavek a ubyvalo stromu. Ke konci odpoledne ve vysce asi 3.200 jiz les uplne zmizel a my se ocitli na upati krateru – Mt. Elgon je pohori sopecneho puvodu. Priroda tam byla uplne jina nez kdekoliv jinde predtim. Vyssi trava, nekde kvetouci kytky a hlavne zajimave stromy (neco mezi kaktusy a palmami – aspon mne to tak pripadalo), vse obklopeno skalnatymi hrebeny hor. Kolem 6. vecer jsme dorazili do kempu (taboriste) ve vysce 3.500m, ktery se nam stal ”domovem” na dalsi dva dny. Spali jsme tam ve stanech, vodu pili z nedaleke studanky a jidlo nam varili nasi pruvodci – v jedne ze dvou chat, kde prespavali. Kolem taboriste rostla kosodrevina, letali orly (jeden nas tam okradl o chleba 🙂 a byl odtamtud krasny vyhled na roviny Ugandy. Jen v noci byla celkem zima, prece jenom jsme byli trosku vys, ale ja mel dva spacaky (oba sice tenky), tak jsem byl v pohode.

Dalsi den jsme, jiz bez batohu, vyrazili na vrchol. Cestou jsme sli docela pomalu a delali dost prestavek – to jak se na nas projevovala vysoka nadmorska vyska (hure se dychalo a nektere z nas i bolela trocha hlava). Ale vsichni spolecne jsme vystoupali kolem poledne na Wagagai Summit, nejvyssi vrchol pohori Mt. Elgonu, ktery meri 4.321m…Udelali vrcholove foto a v zavetri za kamenem (celkem tam foukalo, ale slunko hralo) si jako spravni Cesi dali vrcholovy doutnik a dousek slivovice :). Ja si trosku vic a po ceste zpet dolu toho celkem litoval…Po navratu se na nas projevila unava z narocneho vystupu (hlavne z predchoziho dne) a vsichni jsme odpadli a probrali se az na veceri.

Vyprava mela pokracovat 38 kilometrovym usekem k jeskyni (jmeno jsem zapomnel), ale ne vsichni se na to citili, a tak jsme i dalsi den zustali v tabore a z nej nekteri (Tom, Brezka a ja) vyrazili na ”vylet” kraterem az na jeho uplny konec, kde u hranic z Kenou byly horke prameny – takova mensi studanka s teplou (celkem dost) vodou a zelenyma zabincema :). Ale bylo tam moc hezky, krasny vodopady a skaly skoro jako z Grand Canyonu…Po navratu jsme se sbalili a sestoupali do nizsiho kempu, odkud dalsi den rano do Budadiri, z tama do Mbale a zpet do Kampaly…Musim rict, ze Mt. Elgon predcil vsechna ma ocekavani a i diky krasnemu pocasi to tam byly paradni 4 dny…

Lake Bunyonyi

Za dva dny po navratu z Mt. Elgonu jsme jeli pro zmenu na jiho-zapad Ugandy, na par dni k jezeru Lake Bunyonyi, nedaleko hranic s Rwandou. Je to celkem velke jezero (mimochodem s hloubkou v nekterych mistech az 900m druhe nejhlubsi v Africe), ktere lezi ve vysce kolem 2.000 metru, je obklopeno terasovitymi kopci, takze krajina je tam moc pekna a velmi podobna Rwande ci Burundi. Cesta byla tentokrat mnohem prijemnejsi, nebot jsme jeli (opet bez Evy) s Gracem charitnim autem. Po ceste tam jsme se zastavili na rovniku, udelali si tam par fotek a hlane shledli zajimavy prirodni ukaz – o kterem nam nikomu ve skole nerikali. A to, ze je rozdilny vir (kdyz se vypousti voda z nadoby napr., nebo vana a pod.) na jizni polokouli a na severni – jeho smer. Za to presne na rovniku se zadny vir netvori a voda tece otvorem primo dolu.

Na Bunyonyi jsme na Itanbira Island, jednom z ostrovu, kterych je tam mimochodem 29, sehnali pekne ubytovani, ktere tam provozuji American se Slovenkou a stravili tampoklidne tri dny relaxaci – hodne jsme cetil, kluci hrali sachy, pres den jsme se koupali (na rozdil od Victoria Lake tam neni bilharzie) a take se byli projet na kanojich (vydlabanych z kmene stromu), projit po ostrove (podarilo se nam vyfotit jeraba – crane, ugandskeho narodniho ptaka)…a celkove si moc dobre odpocinuli po horach.