UTRPENÍ DRUHÉ: PŘÍPRAVY NA CESTU
O tom, jak se začínám pro svou marnivou touhu po exotice nenávidět, o tom, že z ošklivého káčátka nebude labuť a taky o tom, že nechci odjet… Proč? Čtěte;-)
Je sobota, namydleným žlutým bleskem odjiždíme zítra o půlnoci. Je tedy čas začít balit věci. Celou dobu, co jsem o balení jen přemýšlel, celkem jsem se na něj těšil a neviděl v tom žádný problém. Představa poloprázdné krosny mě docela uklidňovala. A pak to přišlo: TESTOVACÍ BALENÍ.
Tušíte správně, tahle cesta je tak trochu první. Ne teda první cesta do Asie, do tropů nebo tak, ale první, kdy jedu na blind, a kdy si všechny svoje věci potáhnu na zádech. A to je právě kámen úrazu. Jsem sice poučen z Thajska, jak to asi bude všechno probíhat – tehdy mi na dva týdny bohatě stačilo pět šest trik, jedna mikina a jedny dlouhé kalhoty, k tomu plavky a nic víc nebylo skoro třeba. Jenže jak už jsem řekl, tahle cesta je prostě o něco jinačí. Na připravenou kupičku věcí (která se neustále mění v kupici až kupu) stále přináším nové hadry, které v zápětí zase odnesu. Je to utrpení. Snažím se myslet nějak racionálně, ale moc to nejde. Jedna mikina nebo dvě (může se přece stát, že se zaprasím někde v pralese a pak poletím do Evropy jako boží hovádko…), jedny nebo dvoje dlouhé kalhoty? Kolikery kraťasy?!!! Je to prostě neuvěřitelné, ale nejde se rozhodnout. Do toho věčně přiletující matka, která neopomene možnosti zasvinění se připomenout. Zdá se, že se začínám bát špíny…
Jak teď moje krosna vypadá?
7x triko s krátkým rukávem (co nejošklivější), 2x triko s dlouhým rukávem (co nejdivnější), 2x krátké kalhoty (konečně něco, co se dá nosit i normálně), 2x dlouhé kalhoty (došlo na nejhorší, REJOYCE!!!), 1x mikina (jsem v háji a potřebuju další), 2x koupací trenky. K tomu underwear, léky, trocha jídla… hnusný spacák… brýle, nepromokavá bunda (fakt prakticky malá a neuvěřitelně ošklivá), repelenty, foťáky. Jsem na tom psychicky tak špatně, že si odskakuju napsat tenhle testament of fashion victim. Na Lance se nechci fotit – ne v tom, co si vezu.
Řeknu vám, je to schíza, ale hrozně se těším, je mi úplně jasné, jak to skončí. Použiju tři trika, jedny gatě a bude. Ale prostě nějak nedokážu sám sebe přesvědčit, že ty hrůzy nebudu potřebovat. Příště jedu do Paříže, do hotelu a s mnoha kufry. A možná si taky už v úterý v Colombu řeknu, že tohle stojí za to, že to zvládnu znova, protože jakékoli tropy jsou ráj. A když to zvládnu já, tak vy taky:-)
Jak se blíží odlet, nedostavuje se cestovní horečka. Prostě se těším a jsem naštvaný na ty věci, co si vezu, ale bez toho stresu kolem, je mi to všechno jedno. Horší to být nemůže, a jakmile nastoupím do aeroplánu, bude už všecko jedno. Nepřestupujeme, takže za pár hodin po úniku z vizuálních depresí vystoupíme v jiném světě, kde mi moje hrozná trička snad budou fuk. Káčátko zůstane káčátkem, ale šťastným, že si splnilo sen.
POST SCRIPTUM: Já sice vím, že tyhle dva první příspěvky stojí za nic, ale věřte, že až bude co psát, tak že se to zlepší. Ono přece jen to balení není tak akční… Těšte se na olbrachtovské popisy krajiny a na loď, co přiváží čaj a kávu. Těšte se na nového Myclicka:-)
Mám vás rád a těším se zpátky v realitě. m.
