BLOG: Srí Lanka 2008

Den čtvrtý – plážová pohoda

Probudili jsme se někdy po devátý, přestože jsme chtěli vstávat kolem sedmé. Jaktože nám nezazvonil budík? Aha, český čas… Takže Samanthova děcka už asi nestihneme, odešly do školy.

Chtěli jsme vyjet dopoledne, abychom se co nejdříve dostali do Galle a pak za holkami do Unawatumy, ale to by člověk nesměl bydlet u přátelského Samanthy, který se s námi jednak zakecal, jednak jsme u něj mohli jít na net a navíc nás pozval na báječný, leč velmi ostrý oběd, který uvařila jeho žena Najna. Konečně místní kuchyně – fried rice s krevetami, dhalem (ostrá omáčka z kokosového mléka a čočky) a exotické ovoce. Bylo to fakt výborný, akorát mi z toho kari tekly slzy a hořela pusa.
No a pak už jsme se jen rozloučili, domluvili spolupráci na dobrovolných projektech (kdybyste měl někdo zájem strávit prázdniny na nádherné srílanské pláži, mít zdarma ubytování a jídlo v báječné srílanské rodině a učit k tomu angličtinu nebo nějak jinak pomáhat rozvoji místního regionu, dejte mi vědět. Doufám, že brzy budou hotovy nějaké webovky nebo tak něco).

Kodrcali jsme se busem přes všechny pobřežní vesničky (takže necelých 30 km do Galle nám zabralo asi hodinu a půl). Viděli jsme bizarní obrovské sochy Buddhy, ještě bizarnější a větší hotely pro západní turisty, které nyní zejí prázdnotou, spoustu malých krámků se vším možným, no prostě opět typický kolorit Srí Lanky…

Někdy kolem třetí jsme dorazili do Galle, starého holandského koloniálního přístavu. Najdete tu moc pěkné malé uličky s roztomilými domečky, dokonce to tu je pod patronací UNESCO. A kdyby vás duch koloniální éry pohltil natolik, že byste se tu chtěli ubytovat, můžete využít služby zrekonstruovaného, věhlasného New Oriental Hotel, kde si sice užijete koloniální styl, ale taky za to patřičně zaplatíte (až 250 dolarů za noc). Jinde seženete ubytování od pěti dolarů za noc za dvojůžkový pokoj. No ale nemohla jsem si ujít příležitost si tu alespoň zahrát na historický klavír. Pěkné, škoda, že to tu zeje prázdnotou… Vedle hotelu můžete zhlédnout nestarší srílanskou knihovnu z roku 1857.

U majáku, který střeží historickou pevnost Fort nás dostihly místní ženy s hadírky, co ušily a upaličkovaly. No jo, nechala jsem se ukecat a nakoupila i dětské šatičky, přestože fakt nevím, komu je udám. Svoje děti v nedohlednu, sestry jsou na tom podobně, no Michal se mi musel dost smát:-)

Jdeme na autobusové nádraží a cestou míjíme kriketové hřiště, na kterém děcka nacvičují tanečky na oslavy Dne nezávislosti. A na fotbalovém hřišti se zase pase kráva. Zkouším si představit, jak bych asi reagovala v Čechách, kdybych třeba jela v Praze tramvají do školy a z okýnka viděla u silnice postávat krávy. Živý krávy. Asi bych si připadala jako Alenka v říši divů. Ale tady mě fakt nic nepřekvapí…

Na více než nepřehledném autobusovém nádraží nasedáme do busu směr Unawatuma, která je asi 5 km daleko. Unawatuma je dost profláklá plážová vesnička, a tak tu potkáváme na tuto neklidnou dobu nezvykle mnoho turistů, dokonce několik Čechů – Rudu a Pavla z Vizovic, kteří sem po dvou měsících přeletěli z Indie, Medvídka, správce tohohle webu (jo, jo, svět je malý a o náhody tu není nouze. Štrádujeme si to takhle po pláži a najednou: “Ahoj, můžu se přidat?” No prostě neuvěřitelný.

A taky se samozřejmě setkáváme se Zitkou a Štěpánkou, abychom mohli několik následujících dní strávit společně. Ubytujeme se v příjemném levném penzionku (Village Inn za 500 Rs na noc), na zahradě se nám honí hulmani – paráda.

Večer jdeme oslavit příjezd do česko-srílanské hospůdky. Ano, nevymýšlím si. Opravdu tu mají jídelníček napsaný v češtině, visí tu česká vlajka a hraje MIG 21 a Monkey Business. Po tsunami tu pracovala nějaká humanitární pracovnice z Adry a zařídila hospůdce dobrý strategický tah (těch Čechů tu totiž opravdu není zas tak málo). A vaří tu taky báječně. Skvěle jsem si pochutnala na banánových palačinkách s palmovým syrupem.

No a po večeři si samozřejmě nemůžeme nechat ujít noční koupel – hvězdné nebe nad námi (…mravní zákon v nás:-), to se prostě nedá pořádně slovy popsat…

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Nezařazené | 20. 2. 2008 v 22.12 | myclick

5 komentářů

Na zahrade nam behali hulmani! Ne makakove 😀

2 Šťágr | 22. 2. 2008 v 18.52
Autorem tohoto příspěvku je Vlaďka, takže jen doplňuju- máš pravdu, Zito nebo Štěpko:-) ale to nevadí, i makaci by byli super, jenže hulman šarlatolící, to je něcíčko!

Opraveno:-) Jasne, hulmani sarlatolici, to byl prepis. Asi se mi ty makakova z botanicky zahrady moc zapsali do pameti:-)

myslíš rudolící? 😉

5 Šťágr | 2. 3. 2008 v 21.01
já si trvám na šarlatolících, bo když může bejt varan antracitovej i černej (a to je taky jeden druh), já si můžu trvat na šarlatolícím hulmanovi!!!

Přidat komentář

Blog o naší cestě za krásami exCejlonu

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama