BLOG: Srí Lanka 2008

Jak to vidím já…

Tak abych se i já vyjádřila k přípravám cesty… doufám, že to stihnu, za půl hodiny bych měla vyrazit na autobus.

No pondělí Michal vystihl úplně přesně. Já jsem se cítila trochu degradovaná na telefonistku, nicméně Šťastný konec mi nakonec zlepšil náladu. Dokonce i s českým pravopisem jsem se v samotném Ústavu pro jazyk český nějak poprala, a tak už mi na další den zbývala jen literatura faktu.

Úterý se neslo ve znamení MHD a MKP. Rozuměj městské hromadné dopravy a knihovny. Začlo to trochu hekticky, jako obvykle jsem nestíhala. Rychle jsem dočítala materiály ke zkoušce z literatury faktu a přitom jsem spěchala přivydělat si nějakou tu korunku na průzkum o pracích prášcích. Ne, že bych s praním měla nějaké zkušenosti, ale snažila jsem se zasvěceně debatovat o vhodných názvech a vůních pracích prášku – no hrůza, k čemu se člověk kvůli penězům sníží:-) A po téhle přízemní debatě jsem se musela přeladit na vznešenou literaturu faktu u ještě vznešenějšího docenta Halady. Ještě, že je to takový zlatý člověk.

A pak už jsem jen přejížděla z jednoho konce Prahy na druhý, abych objela všechny možné knihovny, kde mají nejnovější průvoce po Srí Lance. Občas jsem v těch přeplněných tramvajích s nervními důchodci v duchu nadávala na Michala, který se mezitím v ZOO školil, jak vyzrát na vykutálené návštěvníky.

Další dny jsem pokračovala ve své honbě za penězi, tentokrát nemenší šaškárnou, a to sice rozdáváním letáků pro nejmenovaný autobazar v nejmenovaném obchodním centru. Dokonce jsme museli absolvovat školení, kde nám dosti slizký, obtloustlý manager vysvětloval, v čem spočívá autobazar a tvářil se při tom, jak kdyby nás uváděl do nejtajnějšího know-how na světě. Ve volných chvílích jsem pročítala všechnu tu vypůjčenou literaturu o Srí Lance a čím dál víc se na naši cestu těšila. Můžu doporučit knihy od L. Budínského, M. Zikmunda, M. Náplavy, P. Horkého a samozřejmě průvodce Lonely Planet a Rough Guide. Taky jsem kontaktovala lidi z Hospitality Clubu, a dokonce jsem na netu našla telefonní číslo a adresu na Arthura C. Clarka! No, nedělám si iluze, že bychom ho navštívili, ale kdyby náhodou:-)

Normálně bych si začala balit tak tři hodiny před odjezdem, ale pečlivý Michal mě svými zprávami trochu vynervoval, takže jsem si začala pakovat už v sobotu večer. Mezitím jsem Michala ujišťovala, že opravdu vezmu VYBAVENOU lékárničku, jak jsem slíbila (on mi stejně nevěřil a radši vzal všechny léky dvakrát) a taky jsem se mu snažila domluvit, ať zredukuje oblečení, že to snad přežiju, i když nebude zrovna nejvoňavější. No nakonec můj baťoh taky není úplně nejmenší… Nicméně oblečení s sebou moc nemám, tak doufám, že se za mě Michal nebude stydět:-)

Čas se nachýlil, budu muset končit. No nic, tak příští pozdrav bude snad už ze Srí Lanky!

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Nezařazené | 27. 1. 2008 v 23.16 | myclick

1 komentář

1 Šáruš | 27. 1. 2008 v 23.58
Léků není nikdy dost, SEPTOLETE se dá jíst jako bonbony, až bude chybět energie 🙂

Přidat komentář

Blog o naší cestě za krásami exCejlonu

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama