Nebojte, jeste zijem:-)
Dobry den, hlasi se vam zpravodajove ze Sri Lanky. Situace je stabilizovana:-) Tak zatim jsme nastesti nevybuchli a doufam, ze to tak zustane i nadale… Neni to tu tak sileny, jak se to asi muze ze zprav zdat. Je teda pravda, ze autobusy a vlaky musi projizdet check pointy (ne Czech pointy:-), kde se cela ta banda cestujicich musi vylodit a zkontroluji se jim doklady a zavazadla (coz pri tom mnozstvi cestujicich je nekdy docela problem:-), ale nas se to narizeni nastesti netyka, protoze cizinci jsou z obliga.
Neni ted moc casu na rozepisovani se, protoze jsou dve hodiny rano a zitra nas ceka zase nabity den, ale jen tak ve zkratce ke konfliktu… Sri Lanka je strasne ruznoroda zeme jak po prirodni, tak kulturni a nabozenske strance. Ziji tu Sinhalci (budhiste), Tamilove (hinduiste), muslimove a krestani. Problem ale neni v nabozenstvi, jak by se mohlo zdat. Muzete tu videt budhisticke chramy s hinduistickymi prvky. Konflikt se rozvinul mezi Sinhalci a Tamily po ziskani nezavislosti (4.2.1948). Tamilove sem proudili z Indie po stovky let a v druhe polovine 19.stoleti, kdyz Britove rozhodli, ze na Cejlonu budou pestovat caj, tak je sem dovazeli, aby pracovali na plantazich. Cejlon byl puvodne velkym producentem kavy, ale po tom, co ji v 19.stol. znicila snet, tak se tu zacal pestovat caj a dnes je Sri Lanka druhym nejvetsim vyvozcem caje (po Indii). No a po ziskani nezavislosti se Sinhalcum nelibilo, ze Tamilove byli protezovani, a tak snizili jejich procentualni zastoupeni na univerzitach, prohlasili budhismus za statni nabozenstvi a sinhalstinu za uredni jazyk. Navic v sedmdesatych letech byla na Cejlonu velka ekonomicka krize a nepokoje byly na svete… Problemovy je hlavne sever, ktery je prevazne tamilsky a je uz nekolik let uzavren. Dnes uz se ale problemy ani tak netykaji obycejneho obyvatelstva, jako teroristicky ladene, skupiny LTTE (Tamilsti tygri), kteri pozaduji tamilsky stat. No, vzhledem k tomu, ze tenhle konflikt trva uz 30 let a moc se ho nedari resit, tak mistni obyvatele nejsou zrovna plni optimismu… Je to skoda. Sri Lanka je fakt nadherna zeme a velkym zdrojem prijmu je turismus, ktery v dobe nepokoju zrovna moc nekvete…
Skoda, ze jsou 2 hodiny rano a neni casu toho napsat vic. No nic, tak zpatky k nasi ceste.
Takze po Ambalangode, kde nam Samanthova zena pripravila vybornou smazenou ryzi s krevetami a velmi palivou omackou z kokosoveho mleka (dhal) jsme se vydali do dalsiho mesta na pobrezi – Galle. Je to stare kolonialni mestecko z dob Holandanu, ktere je dokonce pod patronaci UNESCO. Nachazi se zde krasna stara pevnost Fort s malymi domecky trochu jako ve Zlate ulicce, ale chybi tu zivot… Byli jsme se podivat i ve vehlasnem New Oriental Hotelu, kde bydlivali kralove a filmove hvezdy, a ktery je nyni zrekonstruovan a prejmenovan. Je to moc pekny hotel, zarizen v kolonialnim stylu. Ale ma jen 2 hosty…
Z Galle jsme se presunuli do pobrezniho letoviska Unawatuma, ktere je centrem plazove turistiky. Meli jsme se tu setkat se Zitkou a Stepkou, abychom dale pokracovali spolecne. Unawatuma je fakt moc pekna plazova vesnicka. Predstavte si typicke katalogove fotky plazi s kokosovymi palmami v pozadi a jste v Unawatume… I v tehle dobe jsme tam potkali par turistu, dokonce nekolik Cechu. Jednak dva kluky z Vizovic, kteri uz projeli krizem krazem Indii, Indonesii, Malajsii a taky Medvidka, spravce tohohle webu. A to jsme setkani nijak neplanovali…inu, svet je maly a o nahody tu neni nouze.
Vecer jsme zasli na veceri do cesko-srilanske hospudky, kde maji menu napsane v cestine, vysi tu ceska vlajka maji levne pivo (je to diky humanitarni pracovnici, co zde po tsunami pusobila).
Na plazi byla fakt pohodicka. Udelali jsme si i vylet do Hikkaduwy, abychom si pohladili morske zelvy primo v mori. Je to fakt skvelej pocit plavat nad obrovskou karetou a hladit si jeji krunyr! A ten nadherny podmorsky svet!
Z Unawatumy jsme vyrazili na sever do Denyayi, abychom navstivili jediny zachovaly destny prales na ostrove, ktery je taktez zarazen do UNESCO. Cesta byla zase strasny harcovani. Sice to bylo asi 70 kilometru, ale s mistnimi autobusy a silnicemi to zabralo pres pulku dne. Jeste, ze uz zacly za okny krasne vyhledy – ryzove terasy a cajove plantaze. Do Denyayi jsme dorazili k odpoledni, tak uz jsme si udelali jen vylet po okoli – a videli dvoumetrovou uzovku! Taky jsme se stavili v cajove tovarne. To vam je krasa – vsude samy caj a ta vune! Tovarna ma vzdy nekolik pater. V hornich patrech jsou sita, na kterych se studenym vzduchem 16 hodin susi caj. Jedna sberacka nasbira tak 25 kilo caje. Pak se caj roluje, zacne fermentovat, pak se horkym susenim fermentace zastavi a pak se nekolikrat ruzne filtruje, aby se oddelil caj te nejlepsi kvality az po cajovy prach, ktery se pouziva pro vyrobu sackoveho caje. Obden se caj veze na trh v Colombu, kde se prodava za 600 rupiji za kilo (100 Kc). Ted pry ceny caje rostou, protoze Kena, ktera je taky velkym producentem caje se potyka s vnitrnimi konflikty…
Dalsi den uz nas cekala navsteva praveho destneho pralesa. Jo, fakt nadhera. Az na ty pijavice, kterym moje krev asi nejak extra chutnala. Ale clovek si na ne zvykne. Vlastne to ani vubec neboli, jen ma pak clovek spinavy kalhoty. Videli jsme ruzne jestery, bicovku, ptaky, ratufu (obri veverka), mnohonozky, pavouky…
No a dalsi den zas to sileny kodrcani. Cim vic na severu, tim vic check pointu… Fakt je mi porad zahadou, jak se vsichni ti lidi vzdycky vejdou do autobusu. Dojeli jsme do Belihul Oya, celkem nevyznamne vesnicky, odkud se da ale dle pruvodce ‘dosti narocnou cestou dostat zadarmo do narodniho parku Horton Plains’. A to bychom nebyli Cesi, abychom tuto moznost nevyuzili, ze ano. Zvlast, kdyz misti vstupne je pro turisty nekrestansky predrazene (30 000 Rs. Mistni plati 15). Tahle vladne narizena politika dvojich cen e fakt stupidni. Ubytovali jsme se v ponurem hotelu jak vystrihlem z nejakeho hororu, kde jsme jeste ke vsemu byli jedini hoste (zvlastni pocit, jist veceri v jidelne s deseti dalsimi prazdnymi stoly, s presilovkou personalu 2 ku 1). Rano v 5 jsme vyrazili smerem na Horton Plains, protoze jsme chteli na horu World’s End dorazit jeste pred 10 hodinou, protoze pak pada mlha. Dost dlouho jsme nechapali, co v pruvodci mysleli tim ‘dost narocna’. Az pak jsme pochopili… Asi 2 hodiny jsme se prodirali neprostupnym pralesem, s doufanim, ze uz brzo budem na konci. Ale vyhled stal fakt za to. 800 metru vysoka prikra stena. Odtud jsme pak uz pokracovali kolem vodopadu ke vstupni brane parku, kde jsme jim jako jedni z asi 10 zahranicnich turistu, kteri za cely den prosli parkem byli trochu napadni a divili se, ze kde mame listky, ale nejak jsme je obesli… A pak uz jsme se vydali smerem k nasi vesnici Belihul Oya, ktera byla trochu dal, nez jsme cekali. Nejvetsi zlo jsou mapy, ktere nesouhlasi se skutecnosti… Kus jsme se svezli autobusem, kde nas jako spravne cizince chteli natahnout (mira zasisi na drzosti prodavace listku). Proste bily clovek rovna se bohaty clovek. V porovnani k srilancanum je to asi pravda, ale stejne jsou tyhle dvoji ceny fakt trochu neprijemna vec…
No a konecne se uz dostavam k dnesku, kdy jsme se z Belihul Oya vydali pres Haputale vlakem do Kandy, kde spime u jednoho strasne milyho a dost bohatyho Sri Lancana (je to velkej sef v nejaky japonsky firme a ma na starosti celej asijskej trh s nevim cim). Cesta se docela protahla, protoze jsme jeli zastavkovym vlakem a zase byly obcas check pointy. Clovek kdyz vidi ty vojaky se samopaly, ktere zna z Cech jen jako airsoftove hracky, by ani nerekl, ze to fakt muze byt realny a schopny strilet.
Zitra mame v planu kandyjsky chram Budhova zubu a ostatni pamatky, navstevu predstaveni kandyjskych tancu a sloni utulek Pinnewala. Tak snad to vsechno stihnem a jeste se pred odletem ozvem…
Vladka
P.S. Michalovi se prispevek nejak nezobrazil, tak snad se to nejak najde…
