Ztracen v Istanbulu
Tri cestovani do Indie. Na prvni pohled pomerne nuda, na druhou male drama, kdyz v Istanbulu hledate cestu a letiste.
Autobusem z Prahy pres Sofii do Istanbulu, prestup na letadlo a pokracovat do indickeho Kochi. To byl jasny plan a v podstate nuda. Co by ale clovek neudelal pro to, aby si snizil naklady na dopravu o celou tretinu :]
Autobus bulharske spolecnosti Touring me po temer 20 hodinach jizdy vyhodil do brzce ranni Sofie a ja se vydal hledat stesti na autobusove nadrazi, ktere nabizelo teplo pri cekani na dalsi autobusovy spoj, ktery smeruje do Istanbulu. Kdyz se v pul sedme otevrela prepazka me cestovni kancelare, pozadal jsem o mistenku do istanbulskeho busu. K me nelibosti se zjistilo, ze ridic predchoziho autobusu mi dal spatny doklad a o mnou zaplacenem Istanbulu v nem nebylo ani slovo. Bylo mi jasne ze dalsi spoj v 7:15 nestihnu, stejne tak ani ten v 9:00 a az ten v 10:00 bude ten pravy. Kluk z cestovky totiz musel volat pro overeni do Prahy a diky hodinovemu casovemu posunu v Praze oteviraji az v 9:00.
Vse se nastesti vyresilo a ceste do Istanbulu nic nebranilo. Jizda poloprazdnym autobusem docela rychle utekla. Jen na hranicich s tureckem jsem myslel ze umrznu, kdyz me v letnim obleceni [v Indii je preci pres 25 stupnu, ne?] vyhnali s ostatnimi ven z autobusu na mraz, kde jsme hodinu cekali nez nam celnici prolezou zavazadla. Mile…
Do Istanbulu jsem prijel vecer v nedeli ve 20:00. Letadlo mi odletalo v 1:25. Relativne dost casu, realita se ukazala byt dramatictejsi. Mnohemu napovida fakt, ze jsem celou dobu nemel ani tuseni jak se na me letiste dostanu.
Podobne ztraceni byli i dva kluci korejsky, ktery v Istanbulu vystupovali taky a tak jsem je aspon doprovodil do centra, kde jsem jim doporucil hledat ubytovani. Chudaci tu chteli slavit silvestr a o Istanbulu nevedeli zhola nic. Me tri roky stare vzpominky na Instabul prisly vhod :]
Kdyz jsem kolem 21:00 zamaval korejcum, bylo na case zacit hledat letiste Sabiha Gökçen. Nocni doprava v Istanbulu je nic moc a s anglictinou jsou na tom mistni rodaci podobne. Vedel jsem ze Sabiha je nekde na druhem brehu a tak jsem podvedome pochodoval nekam k trajektum, ktere snad jeste jezdi.
V kapse jsem mel 20 EUR a Visa kartu s prazdnym uctem. Idealni kombinace. Tech 20 EUR mi musi vydrzet na cestu na letiste v Istanbulu, na cestu z letiste v Kochi a na dve noci v Indii. Na rozhazovani jsem teda opravdu nemel. Taxi az na letiste bych si tady v Istanbulu rozhodne dovolit nemohl.
U trajektu mi prodavac zahuhlal jazykem me zhola neznamym natoz abych alespon zachytil jmeno zastavky pro nocni spoj a tak jsem pochodoval dal. Bylo 22:00 a ja byl u dalsi zastavky trajektu. Zeptal jsem se i tady prodavace a v hlave me porad strasilo, ze za hodinu a pul musim byt na letisti. Prodavac me ale utesil, pry jsem spravne, staci jet trajektem ze zastavky, kde prave stojim na dalsi zastavku, pak preskocit na bus a ten me doveze primo na Sabiha Gökçen. Skvele. Navic trajekt odjizdel za 15 minut.
Najit autobus na letiste uz bylo ve srovnani s predchozimi udalostmi v podstate trivialni. Bylo 22:50 a ja vyrazel na letiste kam jsem dojel vcas, procpak jsem se skrz tisice [doslova] poutniku smerujicich do Mekky [Kaaba] – ano, z Istanbulu se leta levne i do svateho mista Muslimu, a co nevidet jsem odletal. Kdybych nestihl trajekt, kterym jsem jel a jel az dalsim o hodinu pozdeji, letadlo bych asi jen tak nestihl. Zatim me tedy provazi stesti :]
V Sharjah [Spojene Arabske Emiraty] jsem preckal 5 hodin na letisti cekanim na dalsi spoj. Uz Sharjah me potesil tim, ze za vychodu slunce ukazoval teplomer 18 stupnu. Na druhou stranu nocni indicke Kochi me privitalo svymi 31 stupni a sklenikovou vlhkosti.
O tom, jak jsem si nasel hotel ctyri hodiny pred silvestrovskou pulnoci, jak jsem vubec stravil silvestr a jake to je, byt opet po trech letech v Indii, sepisu snad zitra.
