Indie: Rameshwaram – na obed s rybarem
Rameshwaram, vesnicka na ostrove, jen 20 kilometru vzdusnou carou od Sri Lanky. Dalsi poutni a posvatne misto, ktere vice nez chramy a pamatky nabizi setkani s milymi a zajimavymi lidmi a klidnou plaz – pro ty co chteji…
Dva dny v Madurai stacily a ja si 10.1.2008 udelal maly jednodenni vylet do ostrovniho Rameshwaram. Vlak me po ctyrech hodinach [26Rs = 10Kc] vyplivl v rozpalene vesnicce, odkud jsem se mistnim autobusem [2Rs] dostal do jejiho stredu, kde je chram s bilou gopurou a velkym hemzenim poutniku, kteri sem prijizdi autobusy nebo terenimi auty. Vnitrek chramu je opet pristupny jen hinduistum a nic vic tu v podstate neni. Zajimave bylo pozorovat hemzeni poutniku mezi chramem a plazi, ve ktere se desitky indu ritualne koupaly, odrikavali sve modlitby a vse to vypadalo spis jako kdyz hrajou “spadla lzicka do kaficka”.
Tohle vsechno shlednete za pul hodiny a co dal? Stejnou otazku jsem si polozil i ja, do more s ostatnimi Indy nejdu, vzdyt je to tu jako na skladce odpadku a tak jsem vyrazil neznamo kam, proste kam me nohy nesly po male silnici motajici se podel pobrezi. Slunce palilo a nohy stridaly jedna druhou, ale drzely tempo a to bylo hlavni. Mijel jsem male domecky mistnich rybaru, pod nohy se mi motali psi, kozy, kravy a slepice a ja porad sel. Celou cestu me neustale zdravili mistni lide zpoza plotu, mavali na me, ptali se tradicne odkud jsem a jak se jmenuju a ja porad a porad sel.
Snad po 7 kilometrech silnicka skoncila a dal uz se jen tahla hlinena cesta na jednu stranu a mensi hlinena na druhou stranu. Ta mensi vedla k mori a tak jsem zase sel. Zachvili na me maval jeden mlady rybar, ktery zrovna na zaprazi sve chyse z palmoveho listi spravoval sit a ja neodolal a sel k nemu. S anglictinou na tom byl rybar mnohem lepe nez ostatni mistni lide a tak jsem si mohli i trosku “povidat”. Mahimai Raj – jak se jmenoval – tu zije se svou mladou zenou ve velmi skromnych podminkach. Cekaji narozeni maleho indatka a jsou stastni. Behem povidani jsem dostal i ryzi s kousky pecene rybky a cas krasne plynul. Uz jen par fotek na pamatku se slibem, ze jim je z Evropy poslu, a nohy me vedly dal az k mori, kde se na male plazi houpalu u brehu ve vlnach male rybarske lodky.
Na brehu nebylo ani zivacka a tak jsem sel podel pobrezi a na chvili se tu uvelebil, za zvuku vln jsem spokojene na chvili usnul a cas opet krasne plynul. Kdyz jsem si tak lezel na plazi, byl to krasny pocit, kdyz stovky metru vlevo ani vpravo neni videt jedineho cloveka. Az po chvili se v mori predemnou objevil rybar, ktery po pas ve vode podel brehu rozprostiral sve site a po chvili zase zmizel.
S prichodem odpoledne jsem se vydal na cestu zpatky a podel brehu dosel zpatky do vesnice. Vlak zpet do Maduari mi jel ve 23:45 a tak jsem se prochazel dal mestem, detem rozdaval bonbony a povidal si s jednim starym rybarem, ktery na zaoceanskych dopravnich lodich procestoval cely svet.
Jet do Rameshwaramu kvuli pamatkam nema cenu, ale pokud se opet rozhodnete sejit z vyslapanych cest, muzete tu zazit krasne chvile. Pokud budete chtit…
Video z plaze v Rameshwaram, kde se mistni verici ritualne koupou ve vlnach more.
