Indie – Nepál 2003: Kathmandu a přípravy na Himaláje
(9. den; 26.02.2003 středa) Noční přejezdy a navíc autobusem nebývají to pravé ořechové. Přesto je tu Kathmandu, hlavní město Nepálu a my musíme zařídit vše potřebné před zítřejším odletem do Himalájí.
>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII <<
Do Kathmandu jsme přijeli kolem sedmé hodiny ranní. Chvíli jsme se rozkoukávali a když jsme se ujistili, že jsme opravdu v Kathmandu, hodili jsme si batohy na záda a vyrazili do ulic. Bylo hnusné ráno, mlha a slunce nebylo přes smog vidět asi do 11ti hodin.
Už z Prahy jsme vezli dopis pro pana Sherpu a tak jsme chvíli bloudili a snažili se najít jeho kancelář. Pro začátek nám ale stačilo zjistit, kde vlastně jsme. Pomocí jednoho místního člověka jsme naskočili na místní autobus a doufali, že jedeme správným směrem. Jako zázrakem jsme se dostali tak, kam jsme potřebovali. Kancelář pana Sherpy jsme nakonec našli, ale bude přítomen až o dvě hodiny později. Do deseti hodin tedy času dost a tak jsme si alespoň nechali pod dohledem jeho zaměstnanců ohlídat batohy a šli se porozhlédnout po okolí. Navštívili jsme jeden menší chrám, kde zrovna hinduisté prováděli ranní raní obřady. Po snídani jsme se vrátili za panem Sherpou, který nás uvítal a protože je majitelem cestovní kanceláře, zakoupili jsme u něj letenky z Kathmandu do Lukly za 186 dolarů. Cena je prý stejná pro všechny letecké společnosti a maximálně je možné získat letenky s rozdílem plus mínus 5 dolarů. Poptali jsme se na pár drobností ohledné cesty v Himalájích a před rozloučením nám pan Sherpa zajistil hotel pro dnešní noc v Kathmandu, kam nás posléze zavezl jeho osobní řidič. Pokoj pro dva za 300NRs (cca 150Kč) byl v pohodě a tak jsme zůstali. Před vstupem odletem do Himalájí jsme si museli zakoupit povolení ke vstupu. To je možné zakoupit jak při vstupu do samotného národního parku Sagarmatha, tak také již přímo v Kathmandů. Potřebná kancelář byla jen pár minut pěšky od našeho hotelu a tak jsme si tam hned po ubytování odběhli a povolení si za 1000NRs na míste koupili. Bez povolení do Himalájí vstoupit nesmíme. Cestou zpět na hotel jsem nechal vyvolat další nafocený film z fotoaparátu. Měl by být vyvolaný ještě ten samý den. V hotelu jsme si dopřáli zasloužený odpočinek a dvě hodinky si zdřímli.
Po relaxačním spánku jsme se rozhodli navštívit nejznámější stupu v Katmandu – Swayabhunath.
Historické záznamy prokázaly, že stupa byla důležitým poutním místem věřících budhistů již v 5. století našeho letopočtu. Její samotný původ se ale traduje mnohem déle. Mnohem dříve, než do kathmandského údolí vstoupili budhisté. Legendy vypráví o zázračném lotosu, zasazeném Buddhou, který vykvetl na hladině jezera, které tehdy zakrývalo kathmandské údolí. Lotos zářil jasným světlem a místo bylo pojmenováno Swayambhu. Svatí muži tehdy putovali k jezeru aby mohli toto světlo uctít pro jeho sílu, která poskytovala osvícení. Tou dobou Bodhisatva Manjushri meditoval v posvátných horách Wu Tai Shan (nynější Čína) a zahlédl vizi oslnivého světla Swayambhu. Manjushri přeletěl přes čínské a tibetské hory na svém modrém lvu, aby se světlu také poklonil. Ohromen světlem, které z lotosu vycházelo, přišel s myšlenkou, že by místo mělo být lépe přístupné poutníkům. Svým obrovským mečem vytvořil Manjushri roklinu v přilehlých horách, jezero se rozlilo, vyschlo a vytvořilo údolí, kde se dnes rozkládá Kathmandu. Lotos se naslédně proměnil v horu a světlo se stalo stupou Swayabhunath.
Tolik legendy a zpátky do současnosti. Z hotelu nám cesta ke stupě trvala příjemnou hodinku. Po překonání nekonečných schodů jsme vystoupali na vrchol, zaplatili za vstup (nepálci mají vstup zdarma!) a na chvíli se převtělili do japonských turistů a začali jsme si vše poctivě dokumentovat svými fotoaparáty. Když jsme si dostatečně vychutnali výhled do údolí i pohled na samotnou stupu, vydali jsme se zpět do města. Nakoupili pár upomínkových předmětů a začali pátrat po internetovém připojení. Ceny byly slušné (20 – 30NRs) a spojení většinou dobré. Já jsem přesto oběhal čtyři různé kavárny, než jsem našel jednu, kde mi bezproblémově fungovalo ICQ. Při mém přebíhání mezi kavárnami se spustila bouřka, ale kavárny nebyly daleko od sebe a tak jsem zas tak moc nepromokl. Jirka zůstal v první kavárně a sraz jsme si dali až na pokoji. Když jsem opouštěl kavárnu, byla už tma a já začal cestou zpět k hotelu pěkně bloudit. Naštěstí jsem měl potvrzení z fotolabu, na kterém byla i adresa, takže jakmile jsem našel fotolab, nebyl už zas takový problém dobloudit do našeho hotelu. Počasí se prudce ochladilo a ve spacáku nám bylo dobře. Usnuli jsme jako nemluvňata. Ráno stejně brzy vstáváme a čeká nás namáhavý den.
