Indie – Nepál 2003: Hinduistická svatba pod Annapurnou
(7. den; 24.02.2003 pondělí) Ne každý má to štěstí podívat se jak probíhá hinduistická svatba v Nepálu. My jsme o jednu doslova zakopli. Dnešní deníčkový zápisek může být důkazem, že na cestách není nikdy nuda ani během odpočinkového dnu. A také nás přesvědčil, že mraky jsou největším nepřítelem milovníků výhledů na osmitisícové kopečky.
>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII <<
Na ráno jsme si vůbec nenastavili budík a přesto jsme se probudili před devátou hodinou. Šli jsme se tedy projít po okolí. Prohlédli jsme si hlavní ulici a s řadou obchůdků, posnídali Dal Bhat a pomalu se vrátili zpět do hotelu. Rozhodli jsme se, že zůstaneme ve stejném hotelu i další noc.
V Pokhaře nás velmi mrzelo počasí. Přes mraky nebyly po celý den vůbec vidět hory a pohoří Annapurny. Nezbývalo nám než doufat, že hory se nám do našeho odjezdu ještě ukáží.
Cestou zpět do hotelu jsem si nechal vyvolat kinofilm v jednom z mnoha mistních fotolabů za příjemnou cenu 256Nrs (90 Kč).
Protože výlet na hory byl stále zakryty mraky, naplánovali jsme si výlet do chrámu Bindi Basini. Přibližně dvě hodiny procházky z našeho hotelu. Udělalo se hezké počasí, sluníčko začalo pálit a výlet tak dal našim tělům docela zabrat. Bohužel slunce nezabránilo mrakům aby dál skrývaly vysoké horské štíty.
Cestou směrem k Bindi Basini jsme lehce bloudili než jsme chrám po 2,5 hodinách přeci jen našli. Právě zde probíhala hinduistická svatba a tak jsme se zájmem sledovali její průběh. Chvilkama jsem ale přeci jen neodolal a škádlil malé děti, které si s námi chtěly hrát a jejichž pozornost velmi lákal můj fotoaparát s teleobjektivem. Po necelé hodině v chrámu jsme se vydali na cestu zpět. Jirka chtěl ještě navštívit jeden chrám a tak nás vedl podle mapy dál a dál od původní cesty. Samozřejmě jsme po chvíli skoro ani nevěděli kde jsme a po chrámu ani památky. Rozhodli jsme se že návštěvu chrámu oželíme a vydáme se jen do internetové kavárny a pak rychle do hotelu.
Jako na potvoru cestou zpět nebyla žádná kavárna. Až po chvíli jsme viděli na jedné výloze nápis „Internet“. Uvolnili nám uvnitř jeden počítač, ale spojení bylo tak hrozně pomalé, že jsme jen poděkovali a odešli. Další pokud bylo počítačové vzdělávací centrum. Honosný název pro male prostory se staršími počítači. Řekli nám, že spojení bude za pár minut. Už samotné pouštění počítačů předznamenalo, že opět brzy půjdeme o dům dál. Po odsouhlasení celé řady varovných hlášek při startu počítače naběhly Windows 98 v rozlišení 640×480 v 16ti barvách. Ani po dvaceti minutách se spojení s internetem nepodařilo a tak jsme poděkovali a odešli.
Šli jsme dál směrem kde jsme tušili náš hotel a brzy se objevila nám známa hlavní cesta. Bylo vyhráno. Rozhodli jsme se zde najít velkou interentovou kavárnu. Už žádnou „rádoby“ kavárnu. Hned první se nám líbila. Majitel nahodil modem a zkoušel se připojit. Když už se mu to povedlo, vypadl proud a tak jsme šli opět o dům dál. Další kavárna už byla ta moje. Cena 120NRs/hod mě neodradila. Jirka se rozhodl šetřit a tak šel po chvíli do hotelu. Po hodině a půl jsem šel do hotelu také.
Na hotelu jsem vyzvedl Jirku a zašli jsme do blízke restaurace na plněné těstovinové kuličky MoMo, kde jsme také naplánovali program na druhý den.
