Indie – Nepál 2003: Himaláje – Namche Bazar

(12. den 01.03.2003 sobota) Už brzy ráno v 6:15 nás probudil východ slunce a my se rychle oblékli, vzali foťáky a šli se porozhlédnout po okolí. Byla krásně modrá obloha a sluníčko se každou chvíli chystalo vykouknout zpoza hor. Napadlo nás podívat se na místní letiště, které se rozprostírá ve vesnici Khumbila kousek nad Namche.

>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII <<

Z letiště by mělo být možné zahlédnout vrchol Mt. Everestu. Hned jsme tedy vyrazili, cesta vedla do kopce nad Namche. Kde je letiště jsme přesně nevěděli a tak jsme šli prostě někam nahoru s nadějí, že možná letiště potkáme. Výstup byl poměrně namáhavý, až nás to zaskočilo. V 8:00 jsme byli na kopci a letiště nikde. Ve stejnou chvíli ale začalo vystupovat slunce zpoza hory Thamserku a nám se naskytl kouzelný pohled na východ slunce nad Namche Bazar. Dál už jsme nepokračovali a vrátili jsme se zpět do Namche. Dolů se nám šlo mnohem rychleji a během půl hodiny jsme byli už na pokoji. Po rychlé snídani nás čekaly avizované sobotní trhy v Namche a tak jsme vyrazili okouknout copak je to za slávu.

Trhy byly plné lidí z celého okolí a každý nakupoval zásoby pro své obchody, domácnosti nebo restaurace. Bylo zde možné koupit prakticky cokoli od zeleniny, přes maso až po domácí potřeby. Vše poctivě doneseno z okolních vesnic na zádech prodejců.

Když mumraj na trhu trochu polevil odešli jsme i my na pokoj odpočinout si abychom nabrali síly na druhý pokus o objevení letiště v Khumbile. Majitelka našeho hotelu nám poradila a tak jsme vyrazili prakticky najisto. Bylo krátce po obědě, mraky se začaly na obloze rojit a byl nejvyšší čas vyrazit, abychom ještě něco viděli.

Cesta nám ubíhala mnohem rychleji, než ráno. Přesto jsme na letiště šli přes dvě hodiny. Problémy nám dělal především tající sníh a bahno. Letiště bylo celé pokryté sněhem a tak jsme pokračovali ještě výš. Já zvolil trochu jinou cestu než Jirka. To se ukázalo jako chyba a tak jsem se musel chvílemi brodit sněhem po kolena. Když jsme došli na konec trasy, mraků už bylo na obloze požehnaně. Přesto jsme viděli majestatný Ama Dablam a snad i Everest. Netušili jsme totiž, který vrcholek před námi Everest skutečně je. Mraky se v tu chvíli ale zatáhly a my se vydali zpět do Namche. Na chvíli jsme si zdřímli, zašli koupit chleba, lunch meat v konzervě a já si vyzvedl opravené kalhoty, které jsem si ráno nechal spravit. Po zbytek odpoledne jsme se na pokoji trochu nudili a brzy po setmění šli spát.

Nuda v Namche Bazar se ukázala jako nejzákeřnější věc, která se tu vyskytuje. Pokud chcete několik dnů zůstat v Namche, musíte se z každého výletu po okolí včas vrátit. Navíc po sedmé hodině tu byl v době naší cesty zákaz vycházení. Jednak jako opatření před případnými útoky partyzánů, kteří tu ještě v roce 2000 dost aktivně bojovali a přepadávali i turisty. A jednak tu slunce v horách zapadá velmi rychle a spadnout po tmě někam do hlubin také není žádný problém. Dá se říct, že po západu slunce je už jen čas na večeři, popovídání s cestovateli a hurá do postele. Chodili jsme tedy spát po osmé hodině a vstávali brzy ráno před východem slunce. Když se ale odpoledne vrátíte z treku, není tu mnoho co po zbytek dne dělat a tak nastává ona nepříjemná nuda a je na každém jak se s ní popere. Nejlepší je asi v Namche nezůstávat příliš dlouho a hned po aklimatizaci pokračovat v treku dál do hor.