Den treti: Cesta za Dalajlamou
Prvni dva dny jsme si libovali, jak jsme krasne v teple, ale ted uz se to rict neda. Premistili jsme se 1770 metru nad more do McLeod Ganj – maleho horskeho mestecka, ktere je zname tim, ze zde sidli tibetska exilova vlada v cele s Dalajlamou.
Vcera vecer ve 21:10 jsme opustili Delhi vlakem smer Pathankot. Dopravniho uzle na ceste do McLeod Ganj pres Dharamsalu. Jizda, trvajici 10 hodin probehla hladce. Jen by ten chlapek na protejsi posteli nemusel chrapat jak drevorubec s motorovou pilou. Tak jako tak jsme nakonec spravne trefili vystupni zastavku, prosli se hezky na autobusove nadrazi a pres tri ruzne autobusy dojeli do McLeod Ganj.
Mestecko je to roztomile, klidne s krasnymi vyhledy na hory kolem (pokud tedy zrovna nejsou ty otravny mraky :o) Lide nejsou tak otravni, jako v jinych castech Indie. Casto dokonce staci rict jen: “Ne dekuji” a oni uz cloveka nechaji byt. Neuveritelny :o)
Nasli jsme si pomerne pohodlny hotylek s oknem, ktere ma vyhled na komplex budov, kde sidli mimojine Dalajlama. Na pokoji mame vlastni sprchu a zachod a dokonce tece tepla voda. No tece, spis odkapava. Je nutne ji v bojleru ohrat a pak akceptovat to, ze voda spis ucurava. Ale osprchovat se pod tim dalo a to je hlavni :o)
Hned po prijezdu a ubytovani jsme vyrazili do ulic mestecka. Zasli do mistni pekarny a za par korun si pochutnali na skoricovych donutech. Nam nam. Hned na namesti je velky stan, kde probiha retezova hladovka za osvobozeni jednoho tibetskeho chytreho clovicka, jehoz jmeno jsem si ale vazne nezapamatoval. Chteji drzet hladovku dva mesice a uz jsou v polovine. Sice nevim, co znamena retezova hladovka, ale budeme jim drzet palce.
Lide jsou tu vazne fajn. Az na zebraky a jejich deti. Nedaji cloveku pokoj a kdybychom meli dat kazdemu neco malo, tak muzeme jet zitra bez penez domu. Tohle je asi jedina vec, ktera kazi radost z tohohle nadherne klidnyho mesta, kde mozna zustaneme i o par dnu dyl, nez jsme meli puvodne v planu. Puvodne jsme chteli odjet uz pozitri rano (tedy 30.12.2004).
Musim se jeste na chvilku zastavit u zemetreseni a vln Tsunami, ktere zasahly jizni cast Indie. Zamrazilo nas z toho v zadech. Co se tyka nasi cesty, nemelo by nas to nijak ovlivnit. Plaze Goa, kam se chystame, jsou na zapadnim pobrezi. Katastrofa zasahla “jen” jihovychodni pobrezi.
Ted jeste pujdeme prozkoumat nocni mesto a brzy pujdeme spat. Cestovani preci jen trosku zmaha. Mame tu sedm hodin vecer zatimco doma v Praze je pul treti odpoledne a vy jste tak mozna teprve po obede :o)
