Den paty: Kucharska vypomoc v Amritsaru
Bylo na case posunout se dal na cesty a nasim dalsim mistem v harmonogramu bylo mestecko Amritsar proslule svym zlatym chramem jehoz povrch udajne pokryva 750 kilogramu zlata. A co vic, vse je tu v komplexu zdarma. Ubytovani, jidlo i samotny vstup. Psal se ctvrtek 30.12.2004.
Hned rano v devet hodin jsme se rozloucili s McLeod Ganj a pomoci nekolika autobusu jsme po sedmi hodinach cesty dojeli do Amritsaru. Riksa nas od autobusoveho nadrazi odvezl za par drobnych primo ke kompexu Golden Temple a my se mohli jit ubytovat. Nastesti pro zahranicni turisty je tu zvlast vyhrazene misto k ubytovani, ktere cita tri pokoje po trech postelich a chodbu kde je asi 15 posteli vedle sebe. Meli jsme stesti, protoze jedna mistnost byla volna a tak jsme si hned rozlozili veci a sli se podivat primo na samotny Zlaty chram.
K samotnemu chramu se musi jit bez bot a ponozek. Nastesti tu je uschovna, kam je mozne obuv ulozit a nerusene se k chramu vydat. Dalsi podminkou je pokryvka hlavy, takze jsme si nasadili satky a mohli vstoupit.
Chram je opravdu cely pokryty zlatem, lezi uprostred jezirka a vede k nemu jedna pristupova cesta plna verich. Kolem dokola jezirka je “promenada” kde krouzi dalsi zastupy vericich. Zlaty chram je nejsvatejsi misto Sikhu, kteri se sem sjizdeji ze sirokeho okoli, ne li z celeho sveta.
Obcas jsme meli pocit, ze jsme pro vsechny velka atrakce. Stale nas mistni zastavovali, otaceli se za nami, chteli se s nami nechat vyfotit ci si jen potrast rukou a prohodit par slov. Kdyz jsme se zastavili a zapovidali se s nekym, hned se kolem nas vytvoril hloucek prihlizejicich a brzy se pred nami objevovaly naprazene ruce aby si s nami mohli vsichni potrast.
Filozofie “vse zdarma” je tu pozoruhodna, ale spada to pod jejich nabozenstvi, kdy musi vsechny poutniky uvitat s otevrenou naruci a nabidnout jim pristresi i jidlo. Mistni jidelna tedy jede na plne obratky po cely den a ikdyz nabizi jen skromne jidlo v podobe placek capati, palive cocky (dal) a korenene ryze doplnene pitnou vodou, vsichni maji s obsluhou hladovych stravniku plne ruce prace. Presto se stale usmivaji a jsou neskonale vstricni. Navic kazdy muze jist tak dlouho, jak jen chce a kolik sni. Denne tu obslouzi tisice stravniku.
Puvodne jsme se do jidelny chteli jen podivat a jist se nam opravdu nechtelo. Hned u dveri se nas ale ujal postarsi Sikh s turbanem na hlave a usmevem ve tvari a zacal nam vse ukazovat. Jak v jidelne obsluhuji stravniky, vse peclive popisoval a nabidl nam i moznost, podivat se do samotne kuchyne, kde se ve velkych kotlich vari zminovana cocka a vedle priblizne dvacet sikovnych paru rukou pripravovalo placky capati. Sikha nas vybizel, at si hezky vse nafotime a po chvili se zeptal Terky, jestli by si nechtela vyrobu placek vyzkouset sama. Ta nevahala ani chvilku a hned se uvelebila vedle ostatnich Indu, vzala do ruky kousek testa a uz valela jednu kulicku testa za druhou a ty pak prehazovala dalsimu indovi, ktery z kulicek valel placky. Po chvili se premistila k valecku a valela svoje vlastni placky. Vsichni okolo z nas meli veselo a smali se na Terku, nebo se predhaneli v pozovani pred mym objektivem. Kdyz jsme si vse uzili, sli jsme zpet do jidelny a neco jidla preci jen povecereli.
Zazitek to byl veliky, to se musi nechat :) Pozdeji vecer jsme se jeste jednou vratili k chramu, ktery uz tou dobou byl nasviceny, protoze slunce jiz stihlo zapadnout. Nasvicenim chramu jeste mnohem vice vynikala jeho krasa.
Kdyz jsme si vse uzili, zapluli jsme na pokoj a brzy usnuli.
