14. den: Aloha & Mahalo!

Poslední den na Havaji jsme věnovali zejména přípravám na další cestu, ale také zajišťování některých úředních formalit.

Probuzení do našeho posledního havajského dne nebylo vůbec snadné, předchozí večer jsme totiž slavili završení našeho pobytu a podařilo se nám vypít dvě basy místního Budweiseru.

Mimochodem, ač jsem pravověrným zastáncem českého piva, místní Budweiser není vůbec špatný. Cenově vychází levněji než například importovaný Heineken, kterého jsme obvykle pořídili (12 třetinek) za cenu kolem $17-18 USD. “Bud” oproti tomu vycházel zhruba na $12-14 USD za stejně velké balení. Chuťově byl přitom lepší.

Zpět ale k dnešnímu dni. Jako první jsme vrátili našeho zapůjčeného Mustanga, což jsme stihli necelé dvě minuty před stanoveným časovým limitem. Využívali jsme služeb půjčovny Enterprise, která je o poznání příjemnější a více orientovaná na klienty než konkurenční Budget (3x fuj), jehož mizerných služeb jsme využili poprvé a naposledy v Las Vegas.

Odhlásili jsme se z hotelu, naposledy se podívali na hotelové oceanárium a kufry si nechali v hotelové úschovně, kde na nás čekaly až do doby našeho večerního odletu. Zbytek dne jsme se pak rozhodli věnovat posledním procházkám po Waikiki a tu a tam nějakému tomu odpočinku ve stinné hotelové recepci.

Program jsem se rozhodl zpestřit si ještě jednou libůstkou. Zatímco Honza se vydal na nákupy, já vyrazil na místní úřady, abych si vyřídil luxusní suvenýr z Havaje – Identification Card neboli “americkou občanku”.

Její přidělení je, stejně jako v případě řidičského průkazu (kde je ovšem výrazně vyšší správní poplatek a nutnost složení veškerých zkoušek a dalších náležitostí), možné i pro cizince.

Podařilo se mi najít úřad i správné okénko. Tam už se mě ujala usměvavá úřednice, která mi pomohla s veškerou agendou a detailně mne vyzpovídala. Na ID kartu mi byla napsána adresa mého trvalého bydliště v Liberci, ovšem namísto “Liberec” se na kartě objevilo “Liberel”. Nevadí, reklamovat kartu kvůli jednomu písmenku v adrese se mi už po hodině strávené na úřadu nechtělo.

Vrátil jsem se tedy zpět k hotelu, kde jsme si dali s Honzou sraz a po chvilce odpočinku se vydali objednaným airport shuttle busem na letiště, kde nám čekání na noční let zpestřovali místní tanečníci a tanečnice. Skončilo tak několik pěkných dní na Havaji a pomalu jsme se skoro o půlnoci vydali směrem na San Francisco s přestupem v L.A. O tom ale více zase až příště.