Haridwar - Joshimath

(9.-12.2.2007) Vecer v Haridwaru byl prijemny. Byly jsme se podivat na hinduisticke slavnosti Ganga Arati. Na ghatech se seskupilo plno lidi a za hudby, zpevu a ruznych dalsich zvuku pousteli po Ganze krasne kvetinove kose se svickami. Atmosfera perfektni…

Rano jsme se vydrapaly ke klasteru Mansadevi nad mestem, dalo nam to zabrat (protoze lanovka nejezdila…), cestou na nas utocili vsudypritomni makakove, jez zastupuji ve zdejsich krajich holuby (tech je tu opravdu pomalu). Klaster nic moc a vyhled by byl za jasneho pocasi rovnez lepsi.

Neuveritelnou rychlosti jsme se pak presouvali z mesta do mesta. Nejdriv autobusem z Haridwaru do Rishikeshe, pak jsme se malem ani nenadechly a sedely v buse do Rudraprayagu. Cesta byla vycerpavajici. Nejenze trvala vlastne az do vecera, ale mistni silnice do hor jsou rozkopane, pripadne derave. Obcas jsme postali kvuli pracim na silnici (troska kameni pres cestu), ale za tmy stastne dorazily.

Ze jsme cely den nejedly, rozhodly jsme se okusit mistni jidlo v restauraci… Z jidelaku jsme zvolily dva druhy kurete a objednaly polovicni porce. Za chvilku pred kazdou lezel talir plny ryze nebo capati (placky) a za nedlouho i pulka kurete. Dalo nam to sakra zabrat, malem jsme se neodkutalely na kute.

Dalsi cesta byla trochu klidnejsi a uzasna. Hluboko v udoli se vinuly modra Ganga a Alaknanda. Indove nepretrzite zvraceli z okynek a my se nestihaly kochat. Odpoledne jsme zakotvily v meste Joshimath v garhwalskych Himalajich. (Uz pred cestou do Indie jsme usoudily, ze je nezbytne nutne podivat se tam, kde je Moho temer nejhloubeji pod nami, a povedlo se :)!)

Pocasi nic moc, dost zatazeno, vyhledy temer zadne.  Celou noc prselo.

Vcera jsme se sice chystaly na vylet, ale nakonec jsme se dopoledne hrabaly v hline (lokalita), pekne zmokly a spaly. Odpo (konecne prestalo prset) posilneny zkusenostmi jsme se vydali do okoli ozbrojeny nejen kladivkem, ale i pinzetou. Nasbiraly jsme neco kameni, neco ofotily a konecne se udelalo hezky.

Dneska rano (pondeli) jsme bylu odhodlane dojet do vesnice o neco vys v horach (jedine mistni lyzarske stredisko) si zalyzovat, ale nic krome taxiku tam nejezdi a dat jim 500 rupek za 15 km cesty nam prislo nevhodne. V domneni, ze treba neco stopne jsme prekonaly asi 900 vyskovych metru pesky, krasne vyhledy, pocasi a lesy…

Pozorovat Indy na lyzich nam vydrzelo chvilku, a tak jsme se nasledne zplazily zpatky do mesta (pocasi se opet zaclo kazit). Kolena boli (kdo by to cekal?)…

Zitra se vydavame na cestu do nizin, do tepla (docela kosa tu, snih kousek nad nami)…