Amritsar-Haridwar
7-8.2.2007 Noc v Amritsaru byla sladka a dlouha…kolem desate jsme se konecne probraly z komatu. Balit se nam sice moc nechtelo, ale nakonec jsme musely. Par ocistnych ritualu, lehka snidane a trada do mesta…
Cesta ke Zlatemu chramu se zdala na mapce velice snadna. Ne ze by nebyla, ale…jak si tak clovek zacne zatacet, prestane odhadovat, co v te zmeti jeste je hlavni ulice a co uz ne, nabyva situace zajimavy smer. Takze jsme pravdepodobne krouzily hodiny kolem chramu a ani trochu nam nedochazelo, kde je. Sice jednou se pred nama mihla bila vezicka, ale smer nam utekl. Na druhou stranu to nebylo nezajimave bloudeni ulickami (sirka 0.5-5m) stareho mesta. Kdyz se nam podarilo najit policistu, ktery pred nama neujel na motorce, bylo vse snazsi…
Po par krocich sme se octly u jednoho z vchodu. Boty sme strcily do uloziste, omyly se a uz se kochaly zari Zlateho chramu, ktery se lesknul na hladine modreho “jezera” . Vsude se nesla melodicka recitace posvatnych textu. Do toho kolem korzovali duhovi Indove, Indky a dalsi poutnici. Neuveritelny klid a pohoda.
Po prohlidce a odpocinku sme se nakonec odhodlaly najist v chramove jidelne (Langar). Byly jsme usazeny do rady a do misek nam byl “vhozen a nalit” pokrm. Tradicni indicke kari s chapati(?). Poutnici tu mohou opravdu vyuzit ubytoven v chramu, ktere jsou (podle tvrzeni Milana z Cech, ktereho jsme tu potkaly) opravdu dobre a ciste. Nicmene my jsme tuto moznost nevyuzily.
Po par dalsich hodinkach cuceni, pokukovani a foceni s Indy jsme se odebraly smer nadrazi. Mohlo byt kolem sedme a slunicko davno zapadlo. Cesta zpet tentokrat probehla v klidu. Dokonce jsme stihly i cajicek. Jen vlak mel hodku zpozdeni (nic prekvapiveho).
Noc na lehatkach byla velice klidna, nepocitame-li vecne pruvody prodavacu s caj caj caj!
Rano nas vlak kolem desate vysypal v okouzlujicim Haridwaru (stat Uttaranchal). Pruvodce rika spoustu veci o tomto meste, treba ze je to jedno z nejposvatnejsich mist hinduistu, neb Ganga (fakt velka a to je z vetsiny vyschla) zde opousti hory a pousti se na cestu severni Indii.
My se vsak daly k narodnimu parku Rajaji. Cestou kolem reky, pres prehradu a hlubokymi hvozdy. Vsude kolem spousta ptaku a polosuchych stromu. Po sedmi kilometrech v horku, co tu je, nas vcelku zklamaly ceny. Dost je zvedli, tudiz odkladame navstevu priropy na jindy.
Autobus nas hodil zas do mesta a tak se tu tak kochame a kochame a kochame. A cekame na vecerni slavnost u reky. Kam pojedem dal, nevime
Ale zitra rano se jeste vypravime ke klasteru na kopci (prvni (jak klaster, tak kopec), co jsme v Indii videly)…
P.S.: Me ta klavesnice fakt stve!!!

