Sesty den: Silvestr ve vlaku
Neco malo o “oslave” silvestru v Indii, o osklivem pocasi v Amritsaru a ztracenem mobilu.
Byl patek 31.12.2004 a pomalu uz budeme mit za sebou prvni tyden na ceste. Probudili jsme se v pokoji v ubytovne hned vedle Zlateho chramu v Amritsaru a jak jsem uz psal vcera, uzivali jsme si tu pobyt zcela zdarma.
Mel jsem puvodne v planu jit se podivat na vychod slunce, ktery ozari zlaty chram a budou z toho hezke fotky, ale nakonec se mi nechtelo z postele. Z te jsme se vyhrabali az kolem devate rano a v podstate jsme o nic ani neprisli. Venku bylo posmourne pocasi a mlha. Presto jsme se chteli k samotnemu zlatemu chramu jeste jednou vratit a tak jsme se oblekli a vyrazili. Opet nasledovala procedura s ulozenim bot do uschovny a naboso s satkem na hlave jsme dosli k chramu. Ten jsme si dvakrat obesli, ja si fotil zajimave tvare lidi. Ani tentokrat jsme neusli pozornosti mistnich indickych turistu a poutniku a s nekolika z nich jsme se vyfotili.
Pocasi se na nas zacalo ale osklive mracit a kratce na to spadly prvni destove kapky. Nabrali jsme tedy kurz zpet na pokoj, vyzvedli si boty a schovali se u nasich veci v pokoji. V tu chvili mi zacalo dochazet, ze nemuzu najit mobilni telefon. Diky moji sikovnosti a volnejsim kapsam mi pravdepodobne vypadl, kdyz jsme sedeli u zlateho chramu a tak jsem sam po chvilce vybehl zkusit sve stesti a bezel k chramu. Tentokrat uz jsem nechal boty na pokoji a rovnou bos (abych tam byl rychleji) bezel na misto, kde jsme sedeli. Prselo, mramorova cesta kolem chramu klouzala a koberecky ktere pokryvaji cestu byly plne lidi. Doklouzal jsem tedy az k misto, kde jsem telefon pravdepodobne ztratil. Vzhledem k tomu, ze tudy za posledni pul hodinu proudily stovky lidi, nebyla sance na nalezeni moc velka. Sepsal jsem tedy aspon protokol o ztrate s mistnim “managerem” a s vedomim, ze mobil uz nikdy neuvidim, jsem doklouzal zpatky na pokoj. To nam ten den pekne zacal.
Tento den jsme chteli zase popojet o kus dal. Meli jsme dopredu zakopene mistenky na vlak, ktery mel odjizdet v 00:20 z Pathankotu. Bylo tedy dopredu jasne, kde stravime oslavy prichodu noveho roku 2005. Kratce popoledni jsme tedy sbalili sve batohy a v stale trvajicim osklivem pocasi za pomoci riksy odjeli na autobusove nadrazi, kde nas autobus behem tri hodin odvezl do Pathankotu.
Bylo sest hodin vecer, kdyz jsme opousteli autobus a uvelebili se na vlakovem nadrazi. Pred nami vidina sesti hodin cekani na vlak.
Nejaky ten cas jsme zabili tim, ze jsme si v mistni rezervacni kancelari zakoupili mistenky na vsechny vlakova spojeni, ktera do konce cesty budeme potrebovat. To nam udelalo velkou radost a odpadne nam tim rada starosti v nasledujicich tydnech.
S jizdenkama v kapse jsme se vratili na lavicku na nadrazi a cekali. Chvili hrali piskvorky, chvili se nudili a stale pozorovali nadrazni hodiny. Po chvili si vedle nas prisedly dve mlade indky a nesmele nas pozdravily. Brzy si s nami lamanou anglictinou zacali povidat a pres uvodni otazky odkud jsme a jestli jsme manzele, jsme se dostali ke slovu i my a zacali jsme trosku vyzvidat. Indce vedle me bylo 18 let a v prosinci pristiho roku se bude vdavat. Trochu nas prekvapilo, ze ma svatbu naplanovanou tak dopredu, ale kdyz jsme zjistili, ze ji manzela vybrali rodice, uz nas to tolik neprekvapilo. Nastesti jeji nastavajici manzel je pomerne mlady (23 let) a na otazky jestli se ji libi odpovidala se smichem a studem ve tvari, ze to docela jde. No, vybirat si asi moc nemuze. Zajimave je, ze o veno se staraji rodice divky. Takze se da rict, ze byt muzem v Indii je docela vyhodne. Jakoby se rodina dcery zbavovala a musela uplacet aby si ji nekdo vubec vzal. Cekal bych, ze se dohodnuta manzelstvi se budou dnes tykat spis chudsich rodin, ci rodin hodne zalozenych na nabozenstvi, ale tato rodina by se dala zaradit do stredni tridy. Maji doma kabelovou televizi s HBO a dokonce nas i obdarovali drobnostmi vcetne obcerstveni v podobe zmrzlin Cornetto. Byla to radost si s nimi povidat, ostatne po chvili se pripojila skoro cela rodina a tak si nas tam povidalo asi deset lidi vcetne me s Terkou. Byli strasne fajn a i jejich pomoci nam cas zase trosku utekl.
Kratce pred pulnoci nam prijel vlak, zabrali jsme nase lehatka a uz zalezli ve spacaku jsme sledovali hodinky, kdy ze to ten novy rok prijde. Pak se to stalo, uderila pulnoc, my se na sebe s Terkou podivali, poprali si krasny novy rok a podivali se kolem sebe. Ani na nadrazi, ani ve vlaku novy rok nikoho nezajimal. Tak jsme se tedy zahrabali do spacaku a sli spat. To byl tedy nas “romanticky” silvestr v Indii :) Vsak my si to vynahradime pozdeji na plazich :)
