10. den: Varanasi
Po vsech peripetijich jsme se dokodrcali indickym vlakem do Varanasi – svateho mesta leziciho na brehu Gangy.
Jizda indickym vlakem je unavna, hlavne kdyz jsou prejezdy velmi dlouhe. Do Varanasi jsme presto dejeli zivy a zdravy odpoledne 4.1.2005 a protoze nam stale chybel nahradni listek na vlak pro cestu Mumbai – Goa, vyrazil jsem vyjednavat za vedoucim stanice. Musel jsem na mistni policejni stanici znovu sepsat hlaseni co se stalo a s kopii potvrzeni doputovat na oddeleni pocitacoveho rezervacniho systemu, kde mi vyhledali mou ztracenou mistenku. Skoda, ze jsem u sebe nemel hned penize. Kasu ted drzi Terka a tak jsem musel skocit za ni a nez jsem se vratil, prepazka se otevrela pro indicke duchodce a ja si vychutnal hodinovou frontu plnou protivnych dedku.
Presto vsechno jsem se vratil vitezoslavne s duplikatem mistenky za Terkou a mohli jsme vyrazit do hotelu. Uz dopredu jsme meli vybrany hotylek Yogi Lodge. Ikdyz jsem se branil, riksak ze me vymamil jmeno hotelu, kam chceme jet a samozrejme nas dovezl k jinemu hotelu podobneho jmeno. Problem je, ze Yogi Lodge je velmi doporucovan pruvodcem Lonely Planet a tak po Varanasi vyrostlo nekolik Yogi Lodge s podobnym nazvem (Old City Yogi Lodge, Golden Yogi Lodge) kde je vzdy velkmymi pismeny zvyrazneno Yogi Lodge a dalsi cast nazvu je uvedena malymi pismeny.
Radoby Yogi Lodge se nam nelibil a tak jsme pesky doputovali malinkymi ulickami do spravneho. Shodili jsme batohy na zem a hned vyrazili na ghaty k brehu Gangy, nez nam zapadne slunce.
Prosli jsme se az ke spalovacimu ghatu Manikarnika Ghat odkud jsme chvili pozorovali mumraj spojeny se spalovanim zemrelych. Stali jsme v dostatecne vzdalenosti abychom nemuseli sledovat vsechny detaily a bylo fajn.
Varanasi ma velkou nevyhodu a tou jsou otravny prodavaci, dohazoovaci, maseri a majitele lodi, ktery cloveka neustale bombarduji otravnymi nabidkami. To ze reknete jednomu majiteli, ze o plavbu lodi nemame zajem, o dva metry dal se nas pta dalsi a tak porad dokud se clovek pohybuje pobliz vody. Asi to bude preci jen tim, ze turistu je tu hodne a tak se kazdy snazi urvat si nejakou tu rupku z penezenek bohatych turistu pro sebe. Chapeme to, ale je to otrava.
Kdyz zapadlo slunicko, vratili jsme se radeji na pokoj, protoze nocni Varanasi nepatri mezi nejbezpecnejsi a sli brzy po veceri spat.
Pro zvedavce: Mezi nejcastejsi nase jidlo behem cesty patri pravdepodobne banany, ktere jsou levne, chutne a schovane pod slupkou :) Spatne nejsou ani pomerance, smazene nudle se zeleninou, nejake ty placky chapati, ci jine dorbnosti na ulici. Moc toho ale preci jen nejime. V tom fofru ani neni hlad :) A kdyz uz hlad je, tak nas obcas pri pohled na jidlo (a hygienicke podminky mistnich kucharu) brzy prejde chut :))
