Na Fuji s kocourem…
Tak máme za sebou úspěšný výlez na Fuji. Jako většina jsme si trochu pomohli busem až do 5. stanice, která je v cca 2100m. Dál už se šlo jenom pěšo. Nejmenovat se to Fuji, tak tam asi nepůjdeme, protože to byla tak masová a komerční záležitost… Udávaný čas 5-6 hodin byl opravdu dle japonského tempa (čili krok, krok, zastávka, krok, zastávka, krok, krok…), my byli na vrcholu za cca 3h 20min (trénovaní skauti i rychleji:). Mimochodem vrchol, ono se dojde na okraj kráteru a dá se udělat procházka okolo něj a přitom člověk vyleze na jeden kopeček, který opravdu má těch 3776 m. Sestup stál za starou bačkoru, cesta dolů vede jinudy a bylo to cik-cak, prašná cesta, brzdit se v tom štěrku moc nedalo, tak jsme to skoro celé sbíhali. Výhled mooooc krásný, fotky budou až doma. Katka s Tomášem jsou už v Tokiu, my tam dorazíme zítra a v neděli odpo (místního času v 13.00) tradá domů…
No a ještě pro zvědavé proč ten nadpis – s kocourem? Jelo s námi už vlakem takové individuum ve vaťáku a čepici, v ruce schránku s kočkou. Tak jsme si dělali srandičky, že jde kočce ukázat výhled z Fujiny. No ale jaké to bylo překvapení, když jsme to stejné individuum opět potkali mezi 5. a 6. stanicí, jak se plouží včetně kočky nahoru – upozorňuji, že kočka se stále nesla:-) (Jestli došel až nahoru, to nevíme, každopádně jestli jo, tak tam fakt vyleze asi kdokoli a s čímkoli…. Tímto si ale nemyslete, že to bylo něco jako pod lanama na Ještěd :)))