BLOG: Japonsko 2009

Sopečné Hokkaido

Tak abyste si nemysleli, že s námi otřáslo zemětřesení a navíc nás pak spláchl tajfun až do moře, tak se ozýváme, že takhle lehce se nás nezbavíte:-) Od posledního příspěvku uteklo mnoho dní, mezitím jsme v Kofu nabrali síly a potravinové zásoby a vyrazili na sever na zelené Hokkaido. Díky shinkansenu záležitost jednoho dne a už jsme kráčeli po „mistrovském“ Sapporu (pro neznalé: MS v lyžování bylo před Libercem právě zde). Jelikož tu kromě televizní věže, která vypadá jak Eiffelovka, nic jiného není, pokračovali jsme dále do NP Daisetsuzan. Tam jsme podnikli dvoudenní trek s výlezem na Mt. Asahi, nejvyšší horu Hokkaida. No co Vám budu povídat, příroda nádherná, díky sopečné aktivitě se občas ze země čoudilo, skály stejně jako kytičky hrály všemi barvami. Žádného chlupáče jsme díkybohu nepotkali. Akorát pak další noc nám v kempu dělaly společnost lišky – drzouni (a drzounky) obcházeli stany a lustrovali, co by se dalo zblajznout. Nám naštěstí vytáhli z podstanu jen tašku s odpadky a obal na stan (o vařič se taky pokoušeli, ale asi jim ten plyn moc nevoněl :-). Jako atrakce jsme na hodně místech působili spíš my než nějací medvědi, páč moc „ne-Japonců“ sem nezavítá. Nechtěla bych být nějakou slavnou osobností, to je hroný, když se na vás upírají oči ostatních lidí a čekají, co uděláte. Ale asi jsme vypadali nějak zuboženě či co, páč od jednoho pána jsme dostali půlku melouna a od další rodinky jsme byli pozvaní na barbeque. Hehe, sranda, to byla komunikace, když trochu anglicky uměla jenom dcera. Mírně přiopilý děda na nás mluvil furt japonsky a nějak mu nedocházelo, proč jen tak blbě krčíme rameny, a pak nás ještě stále vybízel, ať si bereme „výborné“ masíčko – to bylo buď zpečené a nebo nedodělané a podle tuhosti jsme usoudili, že to byly opět jejich oblíbené vnitřnosti :-). Když jsme šli další den na výlet – horu Tokachi-dake (mimochodem další sopku) a hledali u kempu trailhead, tak nás furt posílali tou lehčí cestou, kterou se nám moc nechtělo, páč byla o dost delší. Co naplat, osadníci kempu sledovali naše kroky, a tak jsme proti naší vůli šli tou delší cestou.

Další zastávkou na Hokkaidu byl NP Shikotsu-Toya, konkrétně jezero Toya a další sopka Mt. Usuzan. Tam už bylo díky dobré dostupnosti na náš vkus až moc přeturistováno. Navíc tedy zaměstnanci turistických informací asi své okolí nikdy nenavštívili, páč co za hovadiny nám poradili, to nezná mezí (příkladem 7 km „footpath“ čili stezka pro pěší, která vedla celou dobu po asfaltových silnicích více či méně rušných…).

Cestou zpět na jih jsme se zastavili v NP Nikko, tedy jen na chrámech, které jsou i památkou UNESCO, a nyní už jsme opět v Kofu. Pravděpodobně zítra půjdeme na Fuji, tak držte pěsti, ať je hezky a hlavně, ať nečekáme nikde frontu, páč je to tu tak trochu masová záležitost…

Pár perliček na závěr:

– Japonci milují rukavice: nosí je téměř všude, řídí v ních, chodí po městě i po horách (dodávám, že teď v létě!)

– z každého prdu udělají beautiful a wonderful turistickou atrakci

– záchody: o těch už jsem se zmiňovala, ale výborný exemplář byl právě v NP Daisetsuzan u chaty – byly to sucháče a každého, teď se podržte, bylo kolo (tedy bez kol, aby nikam neodjelo:) a návod: po použití WC 20x šlapejte dopředu a 10x dozadu. Díky čpavkovému smradu, z kterého člověk slzel, jen když tam vstoupil, to byl sportovní výkon na špičkové úrovni.
(vysvětlení: šlapáním na kole se nějak promíchávala zemina s tím, co tam člověk zanechal, takže ne že by Japonci měli fitko ve 2000m, ale spíše myslí ekologicky:)

– no k ekologii: už je nám jasný, proč si musejí od nás kupovat ty „odpustky na špinavý vzduch“, páč se tu třídí odpad na petky, plechovky, papír a spalitelný odpad:)

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Nezařazené | 17. 8. 2009 v 01.08 | lenka

Přidat komentář

Just another CESTOVATELE.com weblog

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama