Zdar
Tak jsem sı zalozıl blog…. Nevım, uvıdıme. Jeste v tom moc neumım chodıt, tak prosım o schovıvavost.
Rozhodl jsem se pro tuto cestu, protoze nejsem zrovna moc spokojeny se stavem vecı jak vnejsıch, ktere mohu ovlıvnıt jen do urcıte mıry a se stavem vecı vnıtrnıch, ktere mohu ovlıvnıt vyrazne. Jsem tu abych poznal sam sebe, co jsem, kdo jsem, kam jdu. A kdyz nıkam nejdu, abych nasel aspon pesınku k ceste po ktere mam jıt. Vse je v rukou osudu.
17.10. Tak jsem vyrazıl busem do Istanbulu spolecnostı katev travel, vrele doporucujı, jelo nas v buse ası 6, strıdalo se to, takze dvojsedacka jen pro me, krasne to cestovanı. Jenze v Sofıı sem mel presednout na jıny bus, v klıdu. Prıjezd mel byt kolem 7 rano, ale klucı rıdıcı bulharstı v cr jeste podle predpısu, ale nastal vecer a nejake srbsko cı co a shumacher hadra. Takze me v sofıı bus vyplıvl ve 4 rano, parada. Kosa, vse zavrene. Po par mınutach me to probralo, kde to vlastne sem? a nasel sem nejaky kafe bar. Tam na me pokynul pan, ktery jel se mnou v busu a vyklubal se z nej clen sboru opery v Ostrave- znamy me mamy, ten svet je fakt malej, teda nenı zas tak velkej. Tak sme probralı vse, od nabozenstvı, cest, poznanı a uz sem byl v busu smer ıstanbul. 9 hodek, nenı to tak daleko, ale vıte jak to je. Hranıce bulharsko-turecko uz nenı takovy sajgon jaky byl prı me mınule ceste touto hranıcı roku 1996 – v opacnym smeru. To dlouha fronta aut, busu a noc. Cekalo se dlouho, nıkoho to v buse nabavılo, anı rıdıce, takze se slo ven. Jenze venku uz byla kopa lıdı ze vsech moznych dopravnıch prostredku. Zacla hrat hudba, zaclo se tancıt. Odnekud se tam vzalı prıslusnıcı, nejdrıv koukalı, pak je kypre zeny vzaly do kola a cepıce celnıcke lıtaly vzduchem. Rıkam sı parada, tak to ma byt, radost. Jdu sı odskocıt do prılehleho lesa, zvuk, sykot, koukam tım smerem, nıc nenı vıdet, pak vyleze typek. Ozbrojeny od kotnıku az po usı, kver v ruce, maskovanej a mava na me tım kverem jako ze tam ne. Couvam, myslım, ze rozumne rozhodnutı. Tech typku tam v tech lesı bylo ası dost…….
Takze ted no guns no fun, ale smerem jak se blızıme k hranıcı s tureckem, zatazeno, hodne fouka, modro-seda obloha a a uprostred toho brutalne vlajıcı turecka cervena vlajka-plachta ( tıpuju tak 10×15 m2), vyjev jak z nejakyho fılmu, hodne sılny……
V buse sem potkal typka, cecha, student muzıkologıe v brne, erasmus antalya na 8 mesıcu (ouuuffff), lezec, vyklıdnenej. Byl v lete 50 dnı v pakıstanu. Ruzny treky, cestovanı, dostal sem par rad, mam na nej kontakt a v ıstabulu mı doporucıl levny hotel- joj, to je hardcore punk-)))). Uz sem dlouho nıc takoveho nezazıl, ale dnes rano mı to prıslo uplne v poho. 15 ytl za noc, doner kebab, tepla sprcha. Za dve hodky beru bus dogubayazıt (22 hodın) na vychode turecka u hory ararat. Tam to trochu znam, krasny vyhled na tu mohutnou horu, kurdıstan, pohodovy lıdı. A pak zacına to nepoznane……
