Indie – Nepál 2003: Rozloučení s Namche Bazar
(16. den; 05.03.2003, úterý) Dnešní zápisek z deníčku je spíše pro pořádek. Celý se nesl ve znamení cesty z Namche Bazar do vesničky Phakding (2600 m.n.m.), která je na půli cesty k letišti v Lukle.
>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII Z 16. DNE <<
Dnešní den je vlastně poslední den v Namche. Po pěti krátkých, a přesto na zážitky bohatých, dnech je čas vydat se na cestu zpět. Dnes s odstupem času, kdy přepisuji svůj deníček do digitální podoby, musím přiznat, že Himaláje zůstanou navždy hluboko v mém srdci. Těch celkem šest dnů stačilo na to, aby se staly nejsilnějším zážitkem z celé cesty.
Ráno jsme se společně s Jirkou rozehřáli teplým čajem v našem hotýlku, navíc jsem přidal omeletu a byl čas rozloučit se s naším milým majitelem Valley View Lodge. Oba jsme dostali ještě jeden čaj na cestu jako pozornost podniku a vizitky, abychom jeho ubytování doporučili každému, koho potkáme.
Bylo pů jedenácté ráno, když jsme s batohy na zádech vyrazili. Prosšli jsme naposledy úzkými uličkami Namche, sešly jedny prudké kamenné schody, vyšlápli druhé a pomalu jsme procházeli pod cedulí nad cestou, kde stálo: “Never say goodbye to Khumbu Area” (Nikdy neříkej sbohem oblasti Khumbu). V tu chvíli jsme se jen pousmáli a myšlenkami už byli někde na jihu v teple asijského slunce. Netušili jsme, jak moc nás to bude lákat zpět.
Cesta ubíhala rychle. Ono z kopce se jde vždy líp než do kopce. Ikdyz lýtkové svaly by mohly po neustálem sestupu vyprávět své. Naštěstí po prudkém svahu za Namche začala vyrovnaná cesta s pravidelným převýšením. Nahoru, dolu, nahoru, dolu. Okolo rododendronových keřů, které se chystaly co chvíli vykvést a bylo půl třetí odpoledne, když jsme došli do Phakdingu. Vesnička je možná silné slovo. Snad dvacet drobných domečků rozesetých podél cesty a v přilehlém okolí bylo vše, co si mohlo říkat vesnice. Uvelebili jsme se v jednom příjemném lodgi a s teplým čajem v rukách si užívali jak v nějaké útulné alpské chatě.
Tma přichází v horách nečekaně a velomi rychle. Tma se snesla i na Phakding, majitel nam v hlavní mistnosti rozdělal ohen v kamnech a my začli s Jirkou hrát kostky. S devátou hodinou už jsme leželi zalezlí pod dekou ve spacáku a těšili se na poslední den v himalájích.
