Agra a Amritsar

8.7.09  Agra

Prijizdime do Agry v 9 vecer, hotel ma krasny vyhled primo na Taj Mahal.

9.7.09
Budicek pred patou rano, abychom stihly vychod slunce a prvni ranni paprsky dopadajici na Bile Mahagonove misto lasky TAJ MAHAL!
Z hotelu staci projit ulickou obchudku, odpadku, psu, krav a buhvi ceho jineho a za necelych pet minut stojime pred branami.
Zaplatime nekrestanskou cenu 750 Rupii za vstup a uz sedime a cekame na vychod slunce. Budova, vlastne teda hrobka, je to krasna. Nevim cim to je, ale neco mi tu chybi… Je to takove jine nez jsem si to predstavovala.. Turisticky natlak je tu opravdu velky a asi mozna proto toto misto tak nejak smutne ztraci svou podstatu.
Je pul osme a slunicko nikde… Neuvidme Taj Mahal hrat krasnymi oranzovymi barvami, je totiz pod mrakem a lije jako z konve 🙁
Stravime tady rano, prochazime se, fotime se tak jako vsichni turiste s typickou pozou, kdy Taj Mahal drzite v dlani, ci ve dvou prstech…Toto foto nechapu, ale vsichni si ho delaj tak my taky 🙂 Pekne rano ukoncime kafickem, strevni potize se zacinaji uklidnovat 🙂

Vracime se na hotel a protoze dneska je pod mrakem a opravdu sem tam se rozprsi docela hodne, tak sedime v restauraci na strese hotelu a nasavame atmosferu tohoto nezapomentulneho mista…no a taky bastime palacinky s cokoladou, protoze asi po tydnu se apetit vratil:)
Bavime se se zamestnanci hotelu, kteri jsou opravdu zvedavi se dozvedet neco o nasi kulture o fotbale hudbe, filmech. Ale konverzace vzdycky tak nejak smutne skonci u tema penize a kolik “my” (protoze jsme Evropani) jich oproti lidem z Indie musime mit. Nejsem urcite jedinou z tech, kteri v teto magicke zemi byli a reknou Vam, ze v Indii penize “tak nejak”nejsou vubec, ale vubec dulezite. Alespon ja to tak citim, lide tady jsou hodne nabozensky zalozeni, ale je to nabozenstvi, ktere se soustredi hlavne na zakladni principy
zivota. Jakou je rodinne zazemi, vzdelani, ucta ke starsim atd. Zakladni veci na ktere v dnesni uspechanem a materialistickem svete spousta lidi zapomina.
Nepopiram, taky k nim patrim, ale i pres tech malo dni, ktere jsem stravila v Indii, se muj pohled na zivot opravdu trosku zmenil.
Je pravdou, ze v Indii narazite jak na bohatstvi tak na hroznou chudobu. Je to az neuveritelne, ty protiklady, ten kontrast. Jdete po ulici kde zebraji male deti, tisice lidi spi na ulici, protoze proste a jednoduse nemaji kam jinam jit a z toho kolem Vas projede nalestene auto z ktereho vystoupi mlady par “zapadne oblecenych” Indu a jdou na veceri do restaurace, kde nas dve nepusti ani na zachod!
Presto vsechno se, ale lide na Vas porad usmivaji, chteji Vas poznat, jsou tak nejak spokojeni v tom jejich svete at uz je na ulici ci v drahem automobilu!
Je to tim, ze jsou stastni, protoze maji rodinu maji teplou veceri, maji spoustu deti a ti jim delaji radost..veci na ktere my tak nejak zapominame ..

Jeden ze zamestnancu hotelu si nas oblibil tak moc, ze nas pozval na veceri k sobe domu a chtel nam ukazat jeho dum. Neco neuveritelneho a nezapomenutelneho. Nevim jak to mam presne popsat kazdopadne jeho “dum” byl zdeny, prakticky tri mistnosti hadala bych, ze jedno z toho byl obyvak a taky slouzil jako loznice. Druhy pokoj byla asi pravdepodobne kuchyn, protoze na zemi byla plotynka na propanbutanovou
bombu, takova dvojita co u nas pouzivaji lide, kdyz jedou kempovat a treti pokoj byl asi detsky pokoj, zadne svetlo, zadne postele (maji dve deti) zadne hracky, stul ci zidle, proste holy pokoj. Vsudese sedi na zemi, zadny koberec, zadna pracka, zadne policky, zadna televize, zdi bez omitky, zadna koupelna venku pred domem dira v zemi – (zachod)!Tak nejak bych si asi predstavovala dobu Pravekou! Ale on je na svuj dum hrdy, protoze je to na Indii luxus. Lide normalne spi u cesty, pristresky vyrobene z odpadku ci plastu nebo cokoliv jineho co najdou na ulici..
Sedime venku vsude beha spousta malych deti, hraji si pokrikuji na sebe, vsichni se na nas pribehnou podivat jsme tam u nich opravdovou raritou a dospeli..? Ti sedi venku jedi ryzi a chapati (Indicky chleb) o necem neustale debatuji, smeji se a je jim moc pekne, vsichni sousede spolu probiraji jaky byl dnesni  den… Tak premyslim v Londyne ziji 6 let zadneho z mych sousedu neznam i kdybych chtela je poznat tak oni zajem nemaji. V Ceske Republice, jestli si sednete na kafe se sousedem tak maximalne, ale vecere?
Mozna se mylim, kazdopadne u nas se to nikdy nestalo…

Nezapomenutelny zazitek….

10.7.

Dneska rano jsme meli jet vlakem do Amritsaru (coz je 11 hodin cestovani).Nerada bych ztracela cas a rozepisovala se o tom proc vlakem nejedeme. Kazdopadne Ali, coz je manazer tohoto hotelu nam mel zaridit jizdenky na vlak. Koupily bychom si je samy, ale byli vyprodane, on nas, ale ujistoval, ze to zaridi, ze ma kontakty atd. Jasne, protoze mu z toho neco urcite kapne. At uz je to jakkoliv my jsme mu verily.. Rano ovsem chyba lavky zadne jizdenky samozrejme nebyly. Coz se na jednu stranu dalo opravdu cekat.
Zacal nam nabizet darecky v podobe prstynku, noci zdarma na hotelu nez pojedeme zitra atd.Jen tak mimochodem vlaky na 14dni vsechny vyprodane…
Jenomze, to se bohuzel kluk jeden Indicky spletl. Dita a ja jsme byli opravdu nastvane uz z principu, protoze predchozi den,vedel, ze listky nebudou tak proc nerekl?My bychom si zaridily prepravu jinak.
Takze obe vytocene do maxima, sleduju Ditu jak se vzteka a mam z ni, abych rekla pravdu docela strach. Privrene oci, zatle pesti, vzteky rudy oblicej… no neni jedina u me jeste par minut a cise trpelivosti prekape… Coz se stane asi za nasledujicich 10 min, kdy Ali se neustale vymlouva na tamto, tamhleto atd.
Cise neprekapala, ale primo varem vybouchla… nekricim ani ja ani Dita, ale na dulezitosti
konverzace zcela uricte prida to, ze si budeme stezovat u majitele hotelu a ze tohle jednani je neakceptovatelne a ze kvuli nej ztracime minimalne dva dny cestovanim nehlede na to kde je nas drahocenny cas… atd.atd. No proste asi kluk jeste nikdy nejednal se dvema Ceskama 🙂

Kazdopadne v 6 rano nas vyzvedava taxi, ktery nas veze do Delhi (5h autem) a z Delhi letime aerolinkou Go India do Amrisaru. Namisto planovaneho prijezdu vlakem ve 20.00 jsme v Amritsaru (sever Indie) ve 13:30:) Taxi zdarma plus 2000 Rupii jako “odskodne”:) Pekne sme si to vyrvaly, ale verim tomu ze Ali nas proklel.. 🙂

Amritsar lezi 30km od jedineho hranicniho prechodu s Pakistanem – WAGA.
Amritsar je proslaveny svoji zlatou temple. Je to misto Sikkhu coz je nabozenske vyznani, ktere spociva v tom, ze lide nedelaji nic proti prirode. Reknu to zkracene pro me at uz zni jakkoliv je toto nabozenstvi naprosto neakceptovatelne!
Jednou z podminekm tohoto nabozenskeho vyznani, je totiz se neholit, nestrihat vlasy, dokonce si ani netrhat oboci!!! Bylo nam receno, ze jestlize si jednou za zivot vytrhnete i kdyby jeden jediny chlup tak uz nemuzete byt Sikkhem! Nechci chodit do detailu o tom co si holim a co ne 🙂 V kazdem pripade, ja jsem zhresila a Sikkhem “bohuzel” byt nemuzu.. 🙂

Misto je to opravdu nepopsatelne magicke. Taj Mahal oproti tomuhle nema zadnou atmosferu! O tomhle miste se rozepisu v dalsi casti, ale stejne si myslim, ze ani z daleka nadokazu popsat nezampomenutelnost tohohle mista…