BLOG: Petěrkovo cesta

Smer Istanbul-Sabiha Gokcen

turecko

Vlakostopem z Madarska do Turecka aneb Trosku komplikovanejsi cesta na letiste.

Osmy listopad lze konecne povazovat za zacatek me cesty. Tata me odvezl na slovensko-madarskou hranici a ja si mohl opet po dvou letech poradne zastopovat. Na dva stopy jsem se dostal do Budapesti, ale tam jsem, jako obvykle, zabloudil. Navic jsem potkal revizora v tramvaji a musel jsem si koupit tridenni jizdenku za cca 10,- EUR. Vsechny pokusy o nalezeni vhodne stopovaci benzinky konci nezdarem. A to jsem byl ay na druhem konci Pesti, u Tesca. Tak se jen tak toulam mestem a premyslim, co delat. Rozhoduju se pro nocni vlak do Szegedu, ale i ten mi diky vyluce metra ujizdi. Vubec nemam dobry pocit a skoro nic se mi nedari. Jsem jaksi ztracen a zda se mi, ze uz to vubec neumim. Nastalou situaci nakonec vyresim jizdenkou do Bekescsaby, na rumunske hranice. Vlak jede sice az do Bukuresti, ale mezinarodni listek je nehorazne drahy. Teda, pro me nehorazne 😉

Ve dve v noci v Bekescsabe pochoduji za mesto a uzivam si prvni noc pod sirakem. Zde musim podekovat za ispiraci Jezovi. Diky nemu jsem si nakonec koupil samonafukovaci karimatku. Zeme je studena a ja uz nejsem tak otuzily jako kdysi.

Rano mam uz lepsi naladu a snad si opet zvyknu. Budu muset. Jinak pojedu domu a usadim se a tak. Znate to 😉  Stopik dnes jde a mam i stesti na lidi. Abych to zkratil: Vecer jsem na benzince pred Bukuresti. Bohuzel to ma tu nevyhodu, ze zadny kamion nejede do Bulharska. Tak tedy travim celou noc v tureckem motorestu.

Rano mi hlidaci parkoviste shaneji odvoz do Turecka, ale nikdo me nechce. Na vlastni pest se mi dari dostat se na hranice do Giurgiu. A poprve v zivote me rumusky celnik pousti pesky na most pres Dunaj. Vzdy s tim byly problemy. Ted to najednou jde! Ale je pravda, ze se i bulharsky celnik divi. Nicmene jsem v Ruse.

Stopik nejak nejde a tak opet pojedu vlakem. Jeste par hodin bloudim mestem, ale nakonec se dostanu na nadrazi a kupuju listek do Svilengradu, kousek od Turecka. Ve dve v noci za mestem stavim stan, protoze bude mozna prset. Koukam do Recka a i Turecko je uz blizko.

Dalsi den je jednim z horsich. Pochoduju pres Svilengrad na hlavni silnici do Kap.Andrejevo, ale stejne stop nejde. Je sobota a skoro nic nejezdi. Jeden pan me popoveze asi 10 km, ale zbytek musim pesky.

Stopovani za “carou” je taky nanic, ale aspon jsem uz v Turecku. Sefik jedne restaurace me hodi o par kilometru dal, ale tady je moje konecna. Nakonec v tomto motorestu prespim a budu rad, kdyz stihnu letadlo, ktere leti zitra v noci.

Detaily posledniho dne v Evrope si necham na dalsi clanek, protoze to je dosti adrenalinova zalezitost. Docela to pripomina me trable s odjezdem z Ciny. Ale tentokrat jsem to letadlo stihnul. Jen tak tak ….

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Evropa | 13. 11. 2006 v 15.17 | peterko

1 komentář

1 Peter Kučerka | 14. 6. 2007 v 08.32
ahoj moc ma zaujal tvoj clanok, je to moj davny sen ist stopom do turecka. len jedna otazka do turecka potrebujes viza? planujem leto 2008 ist s par kamaratmi takto no uz teraz sa zhanam po informaciach.. vedel by si mi pomoct. moj mail je pkucerka@gmail.cmo dakujem

Přidat komentář

Darmošlapání po Indii, JV Asii a snad i Austrálii a N. Zelandu. A proč to nedokončit v J. Americe?

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama