Kapikkule-Istanbul
Detaily z posledniho dne v Evrope aneb Takhle se na letiste proste nejezdi!
V nedeli, den pred odletem se toho stalo tolik, ze mam problem si to pamatovat. Pro informaci, odlet: Pondeli, 13/11/2006, 2.20 hod. check-in: 23.20 hod.
11.00 hod.: probouzim se v tureckem motorestu u hranic. Do Istanbulu zbyva 250 km.
14.00: Rozhoduju se, ze pojedu do Edirne a odtud do Istanbulu. Vzapeti se objevi chlapek, ktery jede do Istanbulu, ale az v pul ctvrte. Je to OK, tro odletu zbyva jeste dost casu. Dvanact hodin. Cekam.
15:00: Po konzultaci s ridicem se opet rozhoduju pro autobus. Istanbul je velike mesto a pry by byl problem, dostat se na druhou stranu vcas. Zvedam kotvy, ale u stolu sedi chlapek, ktery jede. Hned. A jede i kolem noveho letiste. Posilnen Jackem Danielsem me odvazi spravnym smerem.
16.30: Vse vypada docela dobre. 250 km se zmensilo na 150, ale nic neni jiste. Jeli jsme moc dlouho na rezervu a precerpavani nafty mezi nadrzema je ponekud nefunkcni. Nasleduje asi sto vet “Problem yok. [No problem]” a me patnactiminutove se modleni ke vsem jmenum Bozim. Turek zvedne kabinu a rucne tam neco pumpuje. Ano, motor nakonec naskoci 😉
19:00: Asi 40 km pred mestem vyrizujeme papiry. Drobny problem: V Istanbulu nesmi jezdit kamiony mezi 16 a 22 hod. Odpocivadlo, kde chceme preckat je bez proudu. Takze hura na dalnici.
20:00: Drobna zacpa. Opet se modlim. Uspesne. Pouhy kilometr.
20:30: Konec s modlenim. Policajti odstavuji vsechny kamiony a musime tady tvrdnout az do desiti! Ridici jsou ponekud neklidni a dojde i na slzny plyn. Samopal, ktery drzi jeden organ zatim neni potreba pouzit.
21:45: Turecti policajti nejsou az takove svine, jak jim zakon kaze byt 😉 Muj ridic vyfasuje papiry a spolu s ostatnimi se ucastnime zavodu TRUCK GP ISTANBUL. Vedeme si dobre a drzime se na prvnich mistech.
22:45: Konecna. Na letiste uz snad dojdu i pesky. Je to pet kilometru. Trosku se zklidnim a nakonec beru taxi a par minut pred jedenactou se ocitam v letistni hale. Snad uz nic nezabrani memu odletu. Prijel jsem krasnych 25 minut pred zacatkem nalodovani na nas let. Tomu se rika “timing”. Ale ty nervy nikomu nepreju.
02:20: Allahu akbar!, ozyva se z reproduktoru. Narozdil od americkych letu, toto je prvni hlaseni v letadle spolecnosti AirArabia. Ne posledni. Good bye, Europe!
