Go nejsou černobílé lentilky

Go se čte go a žádné gou, jak by snad někoho po masáži mozku televizní reklamou mohlo napadnout. Tedy to go, které já myslím. Ono go je hrou z dálky připomínající pokládání černobílých lentilek na čtverečkovanou desku s úmyslem ji skoro celou vyplnit v roztodivných vzorech jako mozaiku. Jenže lentilky nejsou lentilkami a ani nejde o mozaiku. Go je fascinující hra s dlouhou tradicí několika tisíc let. Zabíhat do podrobností nemá asi příliš smysl, literatury je i na českém webu poměrně dost. Navíc i v Čechách má táto kouzelná hra svou tradici a v mnoha větších městech najdete goistický klub.

Já osobně jsem ho ještě v dobách svých gymnaziálních let hrával aktivně a tenkrát jsem byl rád za dosažení na 4. kyu. Kde ty časy jsou? Ne že bych teď byl touto hrou obklopen, ale je tu přece jen více příležitostí si zahrát, než doma. V Praze resp. v ČR je 6. danů jako šafránu, zatímco tady na pracovišti je hned několik takto silných hráčů a nadto je možné je pozorovat při obědové pauze.

Jinak přímo ve středu Cukuby poblíž Sengenu hned vedle Kasumi (místní Tesco) je goistické centrum. Dvakrát jsem si tam zahrál, pravda devítihandikap, ale tak to diktuje rozdíl tříd. Doufám také, že si občas zahraji i s místními přáteli, ostatně jinak bych asi nezúročil investici do lehce ošoupaného gobanu s kameny- bratru za 1200 yenů.

1. Hraje se na čtvercové desce 19×19 průsečíků. Hráči – černý a bílý – střídavě kladou kameny na volné průsečíky. Položené kameny se po desce dále nijak neposunují. Začíná černý. Hráč se může svého tahu vzdát slovem “pas”. Pokud se tahu vzdají oba hráči, partie končí.
2. Kameny stejné barvy, spojené bez přerušení čarami mezi průsečíky, tvoří skupinu. Pokud se soupeři podaří odříznout poslední čáru, vedoucí od skupiny na volný průsečík (takovému průsečíku se říká svoboda dané skupiny), může celou skupinu vyjmout z desky a připočíst ji ke svým zajatcům.
3. Je zakázáno provést sebevraždu (odříznout svým tahem své skupině poslední volný průsečík). Takový tah je ale možný v případě, že jím hráč zároveň zajímá soupeřovy kameny.
4. Hráč nesmí svým tahem na desce způsobit opakování pozice před soupeřovým tahem (pravidlo ko). Pojmem pozice je míněna situace na celé desce.
5. Na konci partie se zajmou všechny skupiny, které je možno bez pochybností zajmout. Zřídkavé nejasnosti řeší zvláštní pravidla. Oba soupeři pak sečtou prázdné průsečíky v území, které ohraničili, a zajatce, které získali. Hráč s větším počtem bodů vyhrává. Pro kompenzaci výhody prvního tahu se obvykle bílému přičítá tzv. komi, které činí nejčastěji 5,5, 6,5, nebo 7,5 bodu (polovina bodu zajišťuje nemožnost remízy). Alternativní možností je tzv. handicap, při kterém slabší hráč hraje černými kameny a je mu dán několik tahů (1–9, podle rozdílu v úrovni hráčů) náskok. Tyto tahy obvykle vedou na označená místa na desce.