Osaka – den prvý
Šup sem, šup tam, mnoho povyku pro víc a kapsle
Tak trochu jsem na blog zanevřel, snad pro všeobecné nestíhání a přesun k osobnější komunikaci s přáteli. Je však třeba připustit, že budu-li chtít jednou zrekonstruovat svůj pobyt, je výhodnější ucelenější pokus o deník na jediném místě…
Skoro dva měsíce jsem si říkal, že se vydám znovu do Osaky, ale nakonec to bylo náhle hnutí mysli den před odjezdem kamaráda, co způsobilo, že tento nákladný podnik uskutečním. Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše, prostě jsem si umínil, že si do pomyslné sbírky českých osobností udělám čárku za další neobyčejné setkání.
Předvečer události, která byla pro mne hlavní atrakcí, byl také hektický. S kamarádem a s jednou z rodin, která ho hostila po týden v Japonsku, jsem povečeřeli (já jsem vystupoval v roli strýce Balouna), popovídali si o všem možném a velmi příjemně strávili večer. Byl jsem překvapen, že tentokrát nějak nedošlo na focení jídla (i když M. mi to asi vyvrátí). S mezizastávkou v lékárně (opravdu zajímavý pocit, zkusit uhodnout k čemu to slouží podle typických barev a netypických nápisů) jsme se nakonec dostali do tzv. bussiness hotelu.
Tam nám zabavili boty, zamkli na dva západy a vyměnili je za papuče. Kupon na pivo byl v ceně pokoje. Sauna a veřejné lázně byly společně s restaurací až v posledním desátém patře, kam jsem se po nezbytném odložení zavazadel a vizualní kontrole pokoje celkem evropského stylu i vydali.
Vstup do veřejných lázní byl přesně naproti výtahu, za závěsem na pul žerdi, takže nahým mužům bylo vidět již z liftu vše podstatné. V hotelu krom obsluhy žen nebylo vidno, to jim však nebránilo tu a tam přicupitat a začít měnit ručníky či jiné vybavení sloužící k hygieně. To, že z vyhřívaného bazénku s bublinkami, kde jsme byli taktéž všichni na Adama, byl krásný výhled na město (neřkuli i z města zpět), byla jen třešnička na dortu. Vlastně ještě mne mírně překvapila tv v sauně a neohrožení sararimeni pobíhající v župánku nedbale připnutém po restauraci před číšnicemi. Nu jiná země.
Kolega se ráno vypařil na letiště, že prý musí domů, takže jsem zas sám sameček zůstal napospas velkoměstu…
