Par postrehu z Bruselu

Tak jsem opet tu s nvym prispevkem pro ziznive ctenare. Ponevadz jsem porad jeste nenasel vhodne rozpolozeni na sepsani zazitku z nekolika pozoruhodnych akci, ktere se odehraly jiz pred mesicem, vychrlim ze sebe tentokrat jen par stripku, drobku a postrehu.

 Zelena trava

Vsimnul jsem si toho uz davno, uz tehdy, kdy jsme poprve prijizdeli do Bruselu autem, probirali jsme se po probdele noci a nekdo z legrace prohodil, ze tu v Belgii maji nejakou zelenejsi travu. Tenhle jev se opakoval nekolikrat, ale vzdycky jsem to pricital svemu rozespalemu stavu. Teprve ted, kdyz jsem stravil nekolik podzimnich mesicu, muzu tento objev potvrdit – opravdu v Belgii je trava daleko zelenejsi nez v Cechach. Musi to byt tim neustalym vlhkem ve vzduchu, at je teplo ci zima, kdyz uz zrovna neprsi, vodu je ve vzduchu citit porad. Travniku to evidentne prospiva, nejsou tu videt zadne vyslapane cesticky pres travnik, zadne povadle zbytky porostu, ale husta, stavnata jasne zelena trava. Kazde rano mi to zlepsi naladu, kdyz jdu kolem. Pravda je, ze podobnou zkusenost jsme meli  i v Anglii, ani ta suchem netrpi. Nu, aspon k necemu je to destove podnebi dobre :).

Afektovane objeti

To jsem zase jednou sel na hodinu francouzstiny a ani jsem netusil jak se pobavim. Tentokrat jsme meli velmi oblibene tema psani francouzskych dopisu. Ac to znam dobre, pokazde me ty neskutecne dlouhe a komlikovane vetne konstrukce, pridavane na zaver francouzskych dopisu prekvapi a pobavi. Nektere vety zneji opravdu velmi komicky, zvlaste kdyz se prelozi doslovne do cestiny. Tedy napriklad:

Je vous embrasse très affectueusement. – Objimam Vas velmi afektovane.

Je suis tres sensible et je vous en remercie. – Jsem velmi senzibilni a dekuji Vam za to.

Veuillez agreer l’expression de mes sentiments les plus distinguees. – Prijmete laskave vyjadreni mych nejvrelejsich citu. (pr. osloveni urednika, ktereho jsme v zivote nevideli)

Ekvador

Prijizdel jsem do Bruselu s vedomim, ze je to mesto vpravde evropske a mezinarodni, ze jsou zde hojne zastoupeny vsechny lidske rasy a mnoho svetovych jazyku, presto jsem byl mirne vyveden z miry udalostmi v poslednim tydnu. Musim se vratit k zacatkum meho pobytu v Bruselu, kdy jsem vypozoroval zajimavy ukaz v bruselskem metru – existuji tu totiz presne 4 skupiny lidi, ktere lze spolehlive identifikovat uz na dalku:

• Zaprve to jsou mistni Belgicani, kteri uz ale tvori jen mensinu a stale jich ubyva, neb se stehuji pryc za mesto nebo uplne jinam. Poznaji se podle zasmusileho vazneho vyrazu ve tvari, fadniho nevyrazneho odevu a neprilis atraktivniho vzezreni. A tedy, pokud nekdo rika, ze v Praze v metru jsou lide malo usmevavi a privetivi, tak jeste nebyl v Bruselu. Napr. se tu jeste vubec neujal zvyk poustet sednout starsi osoby a ani pravidlo „nejdriv se vystupuje“ tu zda se nikdo nezda :(.
• Pak jsou tu Africane, tedy pristehovalci prevazne ze severu Afriky, a vubec nejvice z Maroka. Ale najde se tu i spousta lidi z centralni Afriky, Nigerie, Ghany, Pobrezi slonoviny, Senegalu, Jihoafricke republiky aj. Protoze se tyto etnicke skupiny rady seskupuji, v nekterych ctvrtich ci napr. na pravidelnem nedelnim trhu s ovocem na nejvetsim bruselskem nadrazi to uz skutecne vypada jako v Africe, jen kdyby bylo o neco tepleji. Nedavno provedeny pruzkum odhalil, ze nejcasteji davane jmeno detem v Bruselu je Mohamed (V regionu Brusel ovládá již několik let žebříček nejoblíbenějších jmen Mohamed. Suverénně obhájil své prvenství i v nové statistice z roku 2004, následují ho Adam a Ayoub, Nathan, Mehdi a Bilal. U dívčích jmen si v roce 2004 udržela prvenství Sarah, následovaná jmény Rania, Yasmine, Salma a Imane. Na šestém místě se umístila i ve valonské části druhá nejoblíbenější Clara. )
• Treti skupinou, seskupujici se zejmena v okoli stanice metra Schuman, jsou evropsti urednici. Ti se poznaji take velmi spolehlive – oblek, kravata, kosile, kufrik, proridle vlasy, PDA v ruce. Na prvni pohled je s podivem, co delaji v metru, proc nejezdi vsichni autem jako v Praze. Odpovedi jsou kazdodenni neuveritelne dopravni zacpy, ktere cini z ranniho presunu do prace celodopoledni zalezitost. Tady musim opet odbocit, protoze jsem si vzpomnel na svuj nedavny pruzkum co delaji lide nejradeji pri cekani v dopravni zacpe. Zajimave je sledovat jak se lisi chovani ridicu podle vzdalenosti od semaforu. Ti prvni, kterym to bliklo pred nosem, jsou zurivi, zatinaji pesti a neustale troubi (cimz opet evokuji prostredi africke savany). Cim dale od semaforu, tim  jsou ridici kidnejsi, vyrovnanejsi se situaci ci primo odevzdani osudu. Nejoblibenejsi cinnosti zen je doupravit svuj make-up, zvyraznit ocni stiny a nanest dalsi vrstvu rtenky, zatimco muzi davaji prednost cetbe denniho tisku. Tu a tam nekdo zoufale vola do prace ze nestiha.
• Posledni skupinou cestujicich v bruselskem metru jsou turiste. Tech je nejvice pochopitelne v sezone, tedy v lete, ted v zime se uz vsichni vyparili a vyhrivaji se doma u kamen. Turistu netreba zvlast predstavovat, sportovni odeni, fotak na krku a batuzek na zadech je spolehlive prozradi.

Az nedavno jsem objevil, ze jsem vynechal jeste jednu dulezitou skupinu lidi. Ekvadorci! Na rozlucce s jednim nasim stazistou se objevila jedna divka z Ekvadoru (coz pro me zni neco jako z Marsu), nemohl jsem ani uverit, ze sedim v jedne mistnosti s nekym ze druhe strany planety a jeste ze zeme tak pozoruhodne, aspon co se prirodopisnehohlediska tyce. Abych to zkratil, v nasledujicim tydnu jsem se s dalsimi Ekvadorci setkval na kazdem kroku, ukazalo se ze spousta zdanlivych Spanelu jsou ve skutecnosti prevleceni Ekvadorci, kterych tu udajne zije pomerne znacne mnozstvi. Musim se s nekym z nich seznamit, vylet do Ekvadoru s mistnim pruvodcem je opravdu lakava predstava!

Nizka teplota

Posledni cast dnesniho prispevkubych rad venoval pozoruhodnemu ukazu, ktery jsem tentokrat zpozoroval sam na sobe. Pred nekolika tydny jsem podlehl zmene pocasi a ochlazeni a hned po praci jsem musel hodit sipku do postele a udelat si horky caj. Jarka hned priklusala s teplomerem, nasim novym digitalnim teplomerem, ktery jsem zakoupil v nasi lekarne kdyz bylo zle pro zmenu Jarce. Teplomer se hluboce zamyslel a pak ohlasil: 35.2 C. Ani opakovane pokusy neprinesly vyrazne zlepseni. Naopak Jarce nameril teplomer vcelku beznou teplotu 36.5 C. Ze bych byl tak hluboce podchlazeny? Jarka hned prolezla web a nasla nekolik zavaznych choro, ktere se mimo jine vyznacuji poklesem telesne teploty. Prestoze jsem na sobe uz zadne z dale uvedenych priznaku nepozoroval, trochu me to rozhodilo. Od te doby se necitim ve sve kuzi. K Vanocum si preji rtutovy teplomer, ktery mi doufam vrati ztracenou sebeduveru.