Oamaru, Dunedin, Catlins
Druhy tyden jsme se presunuli opet na vychodni pobrezi a to do mestecka Oamaru. Cestou jsme si udelali zastavku u Elephant rock, coz byly piskovcove skaly obrousene erozi do tvaru pripominajici slony.
Dokonce tam byl i jeden zivej slon 😉
A tady se predvadi Lucka
V Oamaru jsme meli stesti, a aniz bychom to planovali, prijeli jsme v dobe 4-dennich viktorianskych slavnosti. Puvodne jsme tu chteli zustat jeden den, ale nakonec jsme tady stravili tri prijemne dny :-). Mestecko melo uplne jine kouzlo diky lidem prochazejicim se po ulicich v dobovych viktorianskych kostymech z 19. stoleti.
Decka
Slecny
Zasli jsme na varhanni koncer a cestou zpatky jsem si koupil kytaru :-). Znela uzasne a byla za vybornou cenu (sekac) :-).
Odpoledne jsme sli spolecne s Fabienne (CH), kterou jsme poznali v hostelu, do parku na viktoriansky cajovy dychanek. O druhe se podaval caj a dortik. Taky jsme dostali :-).
Date si cajik? Would you like some tea?
Prosli jsme parkem a meli jsme prilezitost zahrat si croquet za asistence zkusenych hracek.
Lucka uspesne zahrala do branky a mela velkou radost. Opravdu ji to slo :-). Skoda, ze to neni u nas…
Park v Oamaru je znam jako jeden z nejhezcich na celem Zelandu.
Vecer jsme se sli podivat na plaz za mesto na zlutooke tucnaky. Meli jsme opravdu stesti, protoze jsme jich videli nekolik a dokonce samici s vejcem na hnizde a samce asi 30 cm od nas za plotkem.
Tady vas zahltim fotkama tucnaku. Kdyz ale oni se nam tak moc libili!
Od zluookych tucnaku jsme prejeli pres kopec ke kolonii modrych tucnaku, kteri jsou hrozne malicci (cca 1 kg), ale hrozne roztomili a ciperni.
Dalsi den se v Oamaru konaly zavody na historickych kolech.
Pred startem
Pred cilovou paskou
V mistnim parku umelci verejne tvorili dila z oamarskeho piskovce. U jednoho z umelcu jsme se zastavili a zjistili, ze ma cesky puvod. Jmenuje se Michal Mlcoch a s rodici se pristehovali na Zeland, kdyz mu bylo 9 let. Ted mohl mit neco okolo triceti. Chvili jsme si s nim velice prijemne povidali, samozrejme cesky :-).
Jeli jsme dal na jih po pobrezi a zakempovali na 2 dny na poloostrove Otago. Tady jsme byli poprve v kempu a bylo to pro nas velice mile prekvapeni. Kempy tu maji krome cistych zachodu a sprch s teplou (opravdu horkou) vodou i kuchynky a nekdy take spolecenskou mistnost s gaucem. Momentalne zjistujeme, ze to je nejprijemnejsi, nejsoukromejsi/nejintimnejsi a nejlevnejsi typ ubytovani. Vetsina Kiwi (Novozelandanu) vyuziva prave kempu ke svym dovolenym.
Na poloostrove jsme se jeden den sli projit na Sandymount, kde byl pekny vyhled na more a pobrezi.
Lovers leap
Dal jsme zde pozorovali opet zlutooke tucnaky a dokonce i albatrosy.
V kempu jsme se seznamili (diky hre na kytaru) s velice milym parem z Dunedinu – Petrem a Elizabeth – kteri nas pozvali k sobe druhy den na caj. Byli tak mili, ze nam nabidli i prenocovani u nich doma.
rodina Marooney
V Dunedinu jsme se sli podivat do pivovaru Speights na 1.5 hodinovou prohlidku spojenou s ochutnavkou 6-ti druhu jejich piv. Nejvice nam chutnal Distinction Ale, polotmave pivo, a Lucce chutnalo psenicne pivo s prichuti merunky. Lehci pivo pro zensky :-).
Klasicky snek na vareni pivka
Podivali jsme se jeste do Otago Settlers Muzea, galerie a asi nejvic nas uchvatil Olweston, coz je dum s puvodnim vybavenim bohatych britskych pristehovalcu z prelomu 19., 20. stoleti. Vevnitr se nemohlo fotit, tak vam nemuzeme ukazat sbirky asijskeho porcelanu, jedinecna zrcadla, kachlova kamna a spoustu dalsich zajimavych veci.
Tak alespon foto Olwestonu z venci
Vyslapli jsme si nejstrmejsi ulici na svete – Baldwin street
Baldwin street zhora
Nevypada to tak hrozne, co? Ale byl to docela vyslap!
Z Dunedinu jsme zamirili na jih do oblasti Catlins, ktera zacina Nugget Pointem
Majak Nugget Point
V zapadajicim slunicku ostruvky vypadaji jako zlate negetky…
Oslneni slunickem
Rano nas probudilo slunicko a to nas nastartovalo do dne, ve kterem jsme videli opravdu velke mnozstvi vodopadu a bilych pisecnych plazi. Na Surat Bay jsme jen z 15 metru pozorovali lvouny (vetsi lachtany 🙂 ), jednoho samce a ctyri samice, kteri vypadali nemotorne, ale dokazi byt velice rychli a ukazat svoje ostre zuby.
Dalsi zviratka 🙂 lvouni
A samecek…
Ze 3 vodopadu, ktere jsme v Catlins videli se nam nejvice libili McLean Falls
McLean Falls
Pouze pri odlivu se clovek muze podivat do jeskyne na pobrezi, ktera diky svoji vysce a tvaru dostala nazev po katedrale.
Cathedral Caves
Dalsi pohled ze vnitr katedraly 🙂
Na plazi
Dalsi den nam pocasi moc nepralo a za drobneho deste jsme sli v zatoce Curio na skaly, kde byl zkamenely les. Kameny ve tvaru stromu a parezu nam prisly opravdu uzasne, jsou stare 1,6 mil. let.
Curio Bay a zkamenele stromy
Tohle jsou fakt vsechno sutry…
Odtud jsme se jeli podivat na nejjiznejsi bod jizniho ostrova (ktery vetsina z vas spravne v me soutezni otazce uhodla), a pak jsme jeli do Invercargillu.
Na cestach nam chybi kultura, tak jsme si v Invercargillu vysli do kina :-). Chteli jsme jit na Edith Piaf, ale tento film uz bohuzel nehrali, a tak jsme sli na jinou zenskou 🙂 Elisabeth II. Protoze bylo chladlo, tak jsme zasli do sauny, kde jsme se seznamili s Gavinem. Byl to prijemny typek mluvici silnym mistnim dialektem, takze jsme obcas meli problemy mu rozumet (to, ze nechce zatim nechat vykastrovat sveho zavodniho kone, jsem mu rozumel 🙂 ), ktery nas pozval na pivo do vyhlasene restaurace Cabbage Tree. Tocili tam asi 10 druhu piv a meli tam dokonce lahvovou Plzen (0,3l za 8 NZD, cca 120 Kc !!!!).
Druhy den rano me Gawin vzal ke znamemu Holandanovi, ktery pali domaci koralku. Koupil jsem u nej lahev vyborneho ginu, urcite lepsi nez BIFITR. Odpoledne nam vyrazil dech sileny vanocni pruvod mestech. Neco jako 1.maj u nas …
Christmas parade aneb vanocni pruvod
