Wanaka, Matukituki track

For a short English summary please have a look below.

Jak jsem slibil zverejnujeme jeste postupne par clanku, co jsme meli pripravene z Noveho Zelandu.

Z Queenstownu jsme prejeli jen kousek severneji do Wanaky. Byly Vanoce a my jsme se doprali, ze si doprejeme co nejvic komfortu a pohodli :-). Ve Wanace jsme si nasli v backpackeru/ hostelu dvouluzkovy pokoj a rozhodli se, ze si udelame poradne vanoce se vsim vsudy. Podle hromady bramboroveho salatu v lednici jsme zjistili, ze tu nebudeme jedini Cesi :-). Smazena ryba a bramborovy salat byl ale i nas plan. Nakoupili jsme vsechno na Stedry den v supermarketu a dali se do priprav.

Stedry vecer jsme si udelali stylovy. Zapalili jsme si svicku, dali si dobre vino a smazenou rybu se salatem. Stolovali jsme tak spoledne i s Martinem, Leou a Kamilou. Predali jsme si darecky a zasli na pulnocni msi. Skoro jako doma :-). Mozna i pocasi bylo skoro jako doma, protoze pres Vanoce prselo a bylo chladno.

Svatky jsme stravili v klidu a pohodli hostelu. Nicmene opet jakmile se pocasi jen trosku udobrilo, tak jsme vyrazili do hor. U Wanaky je Mount Aspiring national park, ve kterem je udoli se stejnojmenou rekou Matukituki. Na zacatek treku jsme jeli autem a cesta (asi 50km) byla ke konci docela dobrodruzna, protoze se muselo projet nekolika brody (asi 8 brody). Proste se muselo projet potokem. Nektere brody byly melci (tak 10cm) a nektere i trosku hlubsi (az 25cm). A to jsme vzali jeste na stop dva horolozce :-). Musim priznat, ze jsme meli obavy, abysme tam nekde nezustali. Ale na parkovisti u treku jsme skoro nemohli najit volne misto.

Udoli Matukituki bylo moc pekne. Opet ledovcoveho puvodu, se sirokym dnem a prikrymi a vysokymi horami po stranach. Prvni den jsme chteli projit udolim a vyjit z chate Liverpool. V udoli bylo i nekolik obrovskych vodopadu. Na konci udoli jsem presli pres most reku a zacalo nejvetsi stoupani, ktere jsme tu zazili. 1km nahoru jsme sli asi dve a pul hodiny!!! Uff bylo to pekelne prudky.

Udoli Matukituki (Matukituki valley)

Pohled na chatu Liverpool, ta oranzova bouda je ona 🙂
Liverpool hut is the smal orange dot 🙂

Liverpool chata, puvodne pro 6 lidi, byla nacpana 11 noclezniky, tak nam nezbilo nic jineho nez rozbit stan. Varovali nas, ze chata je hodne pouzivana, tak jsme s tim pocitali. Misto na stan nebylo zas tak jednoduchy najit (bylo tam hodne keru a vysoke travy a kde byla trava nizka, tak byla podmacena), ale podarilo se nakonec.

Pohled z Liverpool hutu (View from Liverpool hut)

Druhy den jsme si udelali vylet po stopach horolezcu na horu Barff. I kdyz na lehko, stoupani bylo hodne prudke a na uboci byla spousta drobnych kamenu, ktere zneprijemnovaly vystup a pozdeji i sestup. Dosli jsme do mista, kde jsme meli vyhled na vrchol, ledovec pod vrcholem a udoli pod nami. Hora byla prikra na tolik, ze nam to nebylo prijemne. Vys bychom stejne museli mit uz macky. Pomalu jsme sestoupili zpet k Liverpool chate a po kratke prestavce se dali do 1km sestupu, ktery nam dal opet zabrat asi 2 hodiny…

Jakmile jsme sestoupili do udoli, tak jsme si opravdu oddechli. Prosli jsme skoro az na zacatek udoli a nasli si krasne misto u reky a postavili si stan. Jeste se k nam pridal mily par z Australie. Meli s sebou frisbee, zahazeli jsme si a dokonce nas naucili i par triku :-).

Treti den jsme si udelali vylet k ledovci Rob Roy a potom jsme vysli k nasemy autu.

Ledovec Rob Roy (Rob Roy Glacier)

S autem jsme meli poprve problemy. Nemohli jsme nastartovat. Poprosil jsem skupinku okolostojicich Nemcu, jestli by do me nestrcili. Kupodivu i bez zarazene rychlosti a po odbrzdeni s nami nemohli ani pohnout. Zkusili to na druhou stranu, zpatky a podarilo se to. V servise ve Wanace nam rekli, ze tim, jak se projizdi brody, tak zustane voda na brzdach a ty za par dni zatvrdnout a prichyti se. Muze se dostat i troska vody i do motoru a pak nechce naskocit. Nicmene nemecti pratele se me marne pokouseli roztlacit. Nastesti se motor trosku pohnul a po par pokusech naskocil i na klic. To me spadl sutr ze srdce, protoze jsem si nemohl predstavit, ze by nas odtud nekdo odtahoval… Jak jsme ale jeli nazpatek a projizdeli opet brody, tak jsme si vsimli, ze jedno auto v brodu uvizlo a vytahovala ho odtahovka.

My jsme v poradku dojeli do Wanaky a do naseho oblibeneho kempu se saunou a horkymi bazenky a sli se tam nalozit a nechat odpocinout unavenym svalum. To bylo moc prijemny :-).

Pocasi v horach se ten treti den zkazilo, ale ve Wanace bylo pekne. Stravili jsme tu i Silvestra. Je to jedno z nejoblibenejsich mist na Novy rok. V malem mestecku byly tisice lidi. My jsme si na Silvestra udelali vyborne maso na grilu, posedeli u lahvinky vina a vyrazili do mesta, kde byly koncerty u jezera a o pulnoci moc pekny ohnostroj. Zasli jsme jeste na pivko do naprosto narvane hospudky a uzivali moc prijemne atmosfery.

As I promised here is another article from New Zeland which we have not published before.

Wanaka is toghether with Queenstown the most popular town to spend New year. There were thousand of people in the streets. We went to the concert on the beach and enjoyed a very nice fireworks.