Pakistan (Karakoram highway – Passu, Karimabad)
8.11. Passu (2500 m.n.m.)
Probuzeni v lednicce neni zrovna moc prijemne, ale je mi uz trochu lepe, zkousim lehke jidlo a maly trek, double bridge walk. Postupuji po karakoram highway, ktera ma v prumeru kolem 7 metru na sirku, ale je novy plan mezi cinou a pakistanem o zlvalitneni teto “dalnice” na 16 metru na sirku a zkvalitneni povrchu na pakistanske strane, cinska je pry uplne v poradku.
Karakoram highway zacina nekde u islamabadu a konci v cine. Od islamabadu po chilas pracuji pakistanci, dal az po cinske hranice opravuji a zvetsuji silnici cinane. No na nekterych mistech fakt nechapu jak ji chteji rozsirit na zminenych 16 metru, jedina moznost je snad zbourat cast kamennych sten, ale to znamena zastavit dopravu, coz nevim na jak dlouho pujde, ale plan je ambicioizni a doufam, ze klapne, protoze prioste uz nechci zazit ten saigon cestovani, jeste me ceka cesta zpatky. Prace spociva v rozbijeni kamenu kladivem- dlouha, umorujici prace a zpevnovani okraju uz existuji dalnice ci zpevnovani a delani noveho brehu. Tech cinanu je tu fakt dost a sou vcelku pratelsti, mavaji a obligatni how are you.
2 bridge walk, jde se v podstate v koryte reky Hunza (cela karakoram v podstate kopiruje breh teto reky, at uz z praveho ci leveho brehu), koryto je opravdu obrovske, na jare to musi byt fakt velke, ale ted tam tece neco podobneho ostravici, ale cistsi-))). Vsude kolem sou vrcholy, nektere zasnezene, nektere ne, zalezi na vysce. Prichazim do prvni vesnice na ceste (yashandan) a z ni to je uz jen kousek na prvni most- noo most, neco na zpusob toho jak most ve filmu indiana jones, sou to v podstate jen pruty kovu a mezi tim obcas nejake to drivko, na ktere neni radno moc slapat, pekne se to houpe a slape se na drivka, nastesti drzi. Ve vetru to musi byt docela zabava-))). Prechazim na druhou stranu a tam odpocivam, na dalsi cestu nemam sil, prece jenom me ta neprijemnost s zaludkem docela vycerpala, takze se vracim posleze do hotelu a do lednicky.
Prijizdi dlasi cestovatel-Andrew z australie, tak probirame vse mozne u ryze a caje.
V noci je krasny vyhled na okolni velikany, je krasna, studena noc, hvezdy a mesic se blizi k uplnku. Elektrina nefunguje, cteni u svicky moc nejde.
9.11. Passu a Karimabad
Andrew rano brzy vyrazi za ledovcem, nemuzu mu stacit, takze vyrazim posleze, ale nedochazim az k ledovci, proste neni sila, tak vychutnavam krasny den, krasne vyhledy na ledovec, vesnici, na cinany pri praci.
Vracim se kolem obeda a chci odjet smer Karimabad, ale to je u hotelu plno lidi a co se nedeje? Privedli 8 leteho krasneho jaka, pak ho podrizli a zacli porcovat. Sebehli se lide a na miste se nakupovalo, prodavalo, proste byznys. Z jaka zbyla jen srst a rohy, zbytek byl rozdelen. Pry je to vyborne maso a ani ne moc tvrde. Balim se a cekam na nejaky minivan co pojede kolem a veme me. Cekam hodku, dve, 3, az zacnou hrat kluci na ulici kriket, andrew se pridava, je to docela zajimavy. A najednou se seri, ale uz nechci spat v te lednicce, tak vytrvavam i pres rady mistnich, ze uz nic nepojede. Jede, cinsky bus, lehatkovy a pokud spravne porozumim, tak neco na zpusob busu pro ranene. Ale lezet se tam moc neda. Za hodku a pul v Karimabadu, hvezdy, mesic a neco neskutecneho. Je to vesnice nad karakoram highway, v pozadi 800 let stara pevnost, kolo dokola vesnicky, ruzne osvetlene a ty velikani kolem, sem najednou jak v pohadce, ztraceny raj, prochazim se s pusou otevrenou dokoran, je to neskutecne, uz vim ze to stalo za to sem jet, ta cesta, ty problemy, protoze zde je to misto….. Ubytovani v Old Hunza inn, paradni guesthouse (250 rupii-3 us), vecere, uz si troufam na vic a pak nocni vylet na pevnost.
10.11. Karimabad (2400 m.n.m)
V pokoji zadna velka zima, takze se spalo krasne. Rano je slunicko a zacina byt pekne teplo. Vychazka k pevnosti a prohlidka.
Nachazim se v byvalem kralovstvi Hunza, oproti za rekou bylo dlasi kralovstvi Nagyar, neustale valcily mezi ssebou, ikdyz obe kralovstvi vedli bratri, ale HUnza byla povetsinou silnejsi. Bylo budhiste do prichodu islamu, kdy konvertovali. Hunzane nejsou pakistanci, jsou to pristehovalci vetsinou z iranu, takze sou jini nez pakistanci a je to znat. Jsou velmi pratelsti, ochotni, otevreni. Kraslovstvi bylo pripojeno k pakistanu, ale mistni k\ral si nechal svou hodnost a porad zde bydli, dokonce mu tu patri jeden z nejvetsich hotelu. Prvni turiste tu byli az kolem roku 1980, takze je to docela jeste nedotcene turismem, ale stavi se tu jak o zavod, takze az bude trochu lepsi sezona a hlavne leto, tak se tu daji ocekavat ne mozna davy turistu, ale dost jich tu urcite bude. MImochodem tato sezona nebyla pro turismum vubec dobra, jednak po 9/11 uz do pakistanu moc lidi nejezdi a jednak byl tento rok zavren prechod mezi cinou a pakistanem na karakoram highway kvuli olympiade. Proste cinani…. pevnost je opravdu krasna, pote se opaluji na slunicku u pevnosti a koho nevidim, Andrew je tu. Tak relaxujem, pozorujem ty zasnezene obry kolem, sou vsude dokola a maji vsechny krome jednoho pres 7000 m.n.m. Je to opravdu kralovsky pohled. Rakaposhi, twin peaks, ultar 1, ultar 2. Rakaposhi je uzasna dama, ale porad je na vrcholu maly mracek a nechce se nam ukazat v cele krase. Majitel hotelu Passu inn byl v minulosti serpa a byl na nanga parbat, ale mohl jen do vysky 6000, pak uz nemel pojisteni, stejne, ale vylezl az do 7700, ale dal uz nesel. Pomahal v expedici kde byl i jeden cech, vyjmenoval sem vsechny co znam, ale ani jeden to nebyl (rok 1982) a vylezl to snad jen jeden nemec, ostatni museli kvuli vyskove nemoci dolu. Byl dokonce na rakaposhi (7790), taky nemohl az nahoru a rika ze nanga parbat je oproti rakaposhi chodak. Ptam se jej na potize vyskove- zadne pry nemel, no kdyz zijete porad ve vysce pred 2000 a lezete tu po kopcich, tak si clovek asi zvykne.
Zacina se smrakat, tak jdeme dolu, dostavame krasnou vegetarianskou veceri. Pak posedavame u hotelu, popijime caj a prichazime na to, ze primo pred nami roste mnoho povedomych rostlin, krasne vonavych, tak kousek utrhavame a ochutnavame ten mistni plevel. Ma to horsky riz-))).
11.11. Karimabad
Zadna modra obloha, zamraceno, ale docela teplo, jdeme k hore utar 1, k ledovci. Je to docela obtizny pochod v kameni, proudi tam i voda z ledovce a je to cim dal obtiznejsi. Andrew chce jit bezpecnejsi cestou, tak se mi ztraci z dohledu a postupuji sam porad nahoru, prede mnou ultar 1, obrovska, zasnezena hora, obcas padaji male lavinky, velmi daleko ode me. Dostavam se tak do 3000, zacina byt pekna zima, ledovec v nedohlednu. Jeste chvili postupuji v zemi nikoho, kameni, kameni, sut, kameni, voda.
Pak se obracim a nachazim po nejake hodce cesticku nekam do vesnice, ale uplne jinam nez sem chtel. Na ceste zpatky sou krasne vyhledy na rakaposhi (porad ten maly mracek) a twin peaks, uzasne, uklidnujici. Je tu proste neco staleho v tom neustale menicim se svete, neco jineho, ne pomijiveho jako slava, moc, penize. Je to krasna obryne…. a dava silu…..
Nachazim andrewa u hotelu s jednou cinankou a anglanem, o cem se tak muzou ti dva bavit- o pivu, chlastu, kde se da koupit, kam jit a uz se oba tesi do indie na poradnou party-))), kluci….. Cekame na zapad slunicka, ale ta krasna dama ma porad svuj zavoj, kdyz nechce, tak ji nemuzem nutit, ani nemame jak, ale priste se mi odhali cela, to sem si jist. Proste se mnou flirtuje a dava si na cas, ona ma casu haba kuk.
POkud nekdo chcete videt zapomenute kralovstvi, sen promeneny ve skutecnost a ty velikany kolem dokola udoli, tak toto je to misto. Neskutecne, pohadkove, plne energie, ticha, klidu a miru. Karimabade vrele diky. (to co pisu je jen cast, slova nemaji silu vyjadrit tu skutecnost….)
Zitra 12.11. vyrazim smer rawalpindi, tu hruznou cestu do civilizace, ale vim, ze ta cesta patri k tomu co je tady a sem s tim smiren. Pak lahore a indie, indie, jaka budes? Co jsi zac? Pravdepodobne nebudu mit cas dostat se na net az do 26.11. Od 15.11. nastupuju meditacni kurz vipassana v dharamsale. A tady je mozna, snad vrchol me cesty sem do asie. Uvidime, nechci nic ocekavat, ale snad se mi podari otevrit dvirka nekam dal, hloubeji, nechat promluvit ci nechat promlouvat mou dusi……
