Japonsko aneb z Prahy tam a časem zpět

Kdyby mi někdo touto dobou před rokem řekl, že příští Vánoce budu slavit v Japonsku, patrně bych mu nevěřil. Zeměkoule je sice malá a možné je dnes skoro všechno, ale jako chudý student takové cesty nemohu podnikat, kdy se mi zamane.

Nebudu však chodit kolem horké kaše. Někdy v únoru, když se uvažovalo o mém dalším setrvání ve vědě, se skoro jako blesk z čistého nebe objevila možnost odjet na rok do Cukuby (つくば) na vědeckou stáž v rámci dohody mezi Karlovou univerzitou a japonským NIMSem (National Institut for Materials Science). Chviličku jsem váhal, přeci jen rok je dlouhá doba a člověk po tu dobu neuvidí přátele, ale po zralé úvaze jsem se do programu přihlásil.

Každým rokem jezdí do Japonska z MFF UK pět studentu obvykle od září do září. Letos se nám termín poněkud posunul až na říjen, nicméně mám dojem, že zdržení způsobené vybavením víz resp. tzv. Certificate of Eligibility japonskou stranu, kterého je pro získání pracovního víza potřeba, nám všem přišlo vhod k dokončení experimentů a mohutnější rozlučce.

Jak jsem se dozvěděl na místě, na mne se dokonce dělal konkurz, tj. ctihodní páni vědci museli pro velký zájem (5 osob) prodělat interview a nastínit svou koncepci. Jeden by nečekal, že o biofyziku je tu takový zájem. Ostatní kolegové byli rozebráni poněkud jednodušeji.

Počátkem srpna, tuším-li správně, jsme zakoupili se slevou na ISIC letenky u Student Agency pro let s Alitalií přes Miláno do Tokia (Narity) a za rok zpět za bratru 22 tisíc Kč. Na ceně nám až tak nezáleželo, neb letenku nám NIMS měl proplatit. Když jsem o dva měsíce později hledal letenku pro přítelkyni, nalezl jsem levnější spoj s Aeroflotem přes Vídeň resp. Moskvu. Pokud se vám podaří najít levnější spoj než za 20 kKč s poplatky, dejte mi prosím vědět.

Teď, když píšu tyto řádky jsem již 4. dnem v Japonsku a v dalším příspěvku vyložím první dojmy…