Trocha hudby

V rámci vstřebávání místní kultury jsem si koupil pár levnějších cd (63-210 yenů) v Off housu, což je zdejší verze second handu. Vlastně mi přijde lehce úsměvné, když se na předchozí větu dívám, opisovat jeden anglický termín jiným. Pravda při náhodném výběru se nedalo čekat, že bych na nějaký poklad narazil, ale alespoň mne příjemně potěšilo, že i mému evropskému uchu japonská hudba konvenuje. Resp. ona levná cd jsou převážně popová, takže nezbývá než konstatovat, že pop je asi stejný všude. Všechna cd nadto zdobí celkem příjemné tváře místy lehce evropsky vypadajících Japonců. Zatím jsem si pořídil:

Mika Nakashima
Bou Toku
Yuiko Tsubokura
Mariko Nagai
Fukuyama Masaharu
Tomoyasu Hotei.
Miho Karasawa
Senri Oe
Ayumi Hamasaki
Yuki Koyanagi

Jsem případně po dohodě ochoten sehnat i něco na přání. Ale aby to nebylo dneska jen povídavé, dovolím si nalinkovat něco málo “japonské” hudby.

Japonští kween :-) zvukem a i obrazem

Ostatně, aby to bylo stylové, pustil jsem si k obědu soundtrack z Kill Billa, kde též zazní japonština a závěrem připojím minipříhodu z knížky Japan – funny side -up: V roce 1987 si údajně 3000 fanoušku bylo ochotno koupit “účastnický” lístek na koncert Madonny v Tokiu za 4000 yenů jen pro tu možnost být poblíž své milované hvězdy, i přestože z jejich sedadel nebyl přímý výhled na pódium… Holt jiná země, jiný mrav.

PS: V prosinci je tu v Cukubě několik vánočních koncertů, tak se už těším na živou hudbu.