Při pročítání literatury o místních poměrech občas narážím na věci již pozorované, ale stále ještě si říkám, že mám příliš málo pozorování, než abych mohl vynášet soud. Navíc se mi zdá, že v Cukubě žije přeci jen jiný druh Japonců než jinde, přeci jen vědecké řemeslo a způsob uvažovaní a i nutnost cestovat na konference do “západního” světa muselo učinit své. Tak jako tak dnes jsem chtěl na základě webového průzkumu, poznámek od kolegů, ale i vlastních zatím chatrných pozorovaní v pár bodech sepsat, jak se na vás muže pobyt v Japonsku podepsat resp. jak se pozná, že jste tu už dlouho:
když máte pocit, že máte svázaný jazyk a nemůžete si vzpomenout, jak to vyjádřit v mateřštině
když se vám konečně začnou líbit japonské televizní programy
když zjistíte, že vám brání cestovat nedostatek času (příliš práce) a pocit, že cizí země jsou přece nebezpečné
když vám příjde rozumné dát 3000 yenů za taxík místo toho, abyste šli 30 minut domů pěšky
když začínáte řešit jakou “omiyage” přivezete přátelům ještě než odjedete na dovolenou
když vám přijde rozumná cena 4000 yenů za meloun.
když čekáte pře taxíkem, dokud vám neotevře taxikář dveře
když se omlouváte (sumimasen) za věci, které mohou nastat jen potenciálně či dokonce vůbec
když si v létě na ulici přejete mít vlastní větrák
když se ukláníte i automatu poté co vám vrátil peníze
když si myslíte, že jíst s “otemoto ” je rychlejší než příborem. A nedej bože, pokud opravdu tak i jíte.
když váš rýžovar je stále v pohotovosti
když běžná anglická slova vyslovujete s japonskou výslovnosti i při rozhovoru s cizincem
když ani nemrknete, když si “kravaťák” čte v metru pornografii
když se vám zdají sny v japonštině
když po návratu domu pijete polívku z šálku
když začnete vybírat boty podle toho, jak jednoduše se dají sundat
kdy odpovídáte “hai” i svým anglicky mluvícím přátelům
když jste schopni usnout ve vlaku a vzbudit se přesně na vaší zastávce
když vám nepřijde divné močit vedle uklízečky na toaletě
když vám dokonce nepřijde ani divné močit na veřejnosti
když vám přijde běžné, že ulice nemají jména
když potřebujete k správné zábavě karaoke
když plynně čtete katakanu
když vám přemýšlíte o taxíku či autobuse při nutnosti urazit kilometr
když vás unavují otázky, zda u vás jsou 4 roční období, dokážete sníst suši, jíst hůlkami či spát na futonu
když po návratu domů vás překvapí, kolik je tu gajdžinů
když voláte elektrikáře, aby vám vyměnil žárovku
