Stručné vylíčení anabáze
Zážitky z cesty do Ruska
Tohoto léta jsme konečně uskutečnili už léta plánovanou návštěvu Ruska. Na těchto stránkách nechceme rozepisovat celou anabázi minutu po minutě, ale pouze podat několik údajů a tipů z měsíčního pobytu na Ukrajině a v Rusku.
Cesta přes Ukrajinu
Hranici na Ukrajinu doporučujeme překročit v pohraniční železniční stanici slovenskych železnic Čierna nad Tisou. Odsud jezdí několikrát denně, jedná se asi o 3 nebo 4 vlaky, spoj do ukrajinského Čopu. Hraniční kontrola se odbývá v Čopu a jde o jednoduchou a rychlou záležitost. V Čopu pak můžete přestupovat na rychlíky směr Kyjev, Moskva. Jeli jsme vlakem do Kyjeva, zde čekali noc a den, který jsme využili k prohlídce tohoto pěkného města. Potraviny doporučujeme nakoupit v marketech v Kyjevě, je zde levněji než v Moskvě. Noc jsme strávili v placené čekárně na nádraží, kde se můžete za nějakých 10 nebo 15 hřiven usadit, popř.zda se poštěstí i vyvalit na gauč a o váš klidný spánek se postará hlídač. Na ruskou hranici jsme dorazili v noci, spíše už k ránu, a tak jsme v rozespaní ani příliš nevnímali co se děje..Nicméně s celníkama problém není, vyplníte papírek, který je NUTNO schovat, dostanete razítko a jste v Rusku. Do tohoto papírku potom dostanete registraci v hotelu nebo na OVIRU.
Přijeli jsme tedy do Moskvy. Plán byl jasný. Sehnat lístky do Irkutska a prohlídnout si Moskvu. Metrem, které je opravdu nádherné(např.stanice Komsomolskaja) jsme se přemístili k Jaroslavskému vakzalu.Ten leží vedle již zmíněné metro zastávky Komsomolskaja.Ostatně, bez mapy v Moskve ani krok. Poté,co jsme vystáli spoustu front u různých kas a zkusili i Kazaňský vakzal, protože odsud jezdí také jeden vláček do Ulan-Ude jsme věděli akorát to, že do Irkutska se hned tak nedostaneme.Spokojili jsme se tedy s prvním volným plackartem na Irkutsk, což bylo za 4 dny. Dny jsem strávili běháním po Moskvě a odpočinkem ve stanu za městem(Zavěty Iljiča).
Sobota 8.7.
Konečně odjezd. Máme bokové placky, a to ještě za sebou. Spolucestující jsou mladí příjemní lidé, tři ženské a kluk, hrajeme karty, kecáme atd. Na konci cesty se mi ani nechce loučit, 4 dny uběhly poměrně rychle a jsme v Irkutsku. Objetí s děvčaty a začíná běs(hledání registrace).
Středa 12.8. Na OVIRU jsme nepořídili, potřebují adresu. Břehy Bajkalu a stan jim nestačí. Lítáme po městě jak psi, všechny hotely plné. Nakonec, poté co mi je sděleno, že místa nejsou přemlouvám recepční a dělám chudáka. Za 1300 rublů na osobu získáváme luxusní pokoj a hlavně tu iritující registraci. Jdeme koupit zpáteční lístky a pak se oddáváme odpočinku v předraženém hotelu…
Další den jedeme na Bajkal autobusem. Lístky je třeba koupit v předprodeji, i busy bývají plné. Přijíždíme do Listvjanky. Incident s batohy. Lodí, která jezdí z mola na začátku vesnice(ne u konečné busu), přejíždíme do Port Bajkalu. Večer zjišťujeme, že vlak po staré magistrále do Sljudjanky jezdí v noci, jinak nejezdí nic. Rozhodujeme se přenocovat. S partou rusů spíme na návrší nad nádražím, něco málo kecáme u ohně, jsme uhoštěni. Komáři začínají nabírat na síle.
Ráno jdeme po kolejích. Nádherné výhledy,přímo kolem jezera. Potkáváme nějaké lidi, mj.dědka, co tam chodí po trati a něco prý hlídá. Nevím co, asi těch pár opuštěných chat. Potkáváme svatbu. Večer lebedíme u ohně u vody. V noci chytáme vlak a jedeme do sljudjanky nějakých 90 km. Jedeme asi 6 nebo více hodin. Ve Sljudjance stavíme stan, já jdu spát, Bek jde zjištovat možnost transportu do Aršanu, což je vesnička plná turistů a hotelů pod horami jménem Sajany. Nakonec rychle balíme a jedeme směr Sajany. Tam je běs, žádné mapy,s tezky neznačené. Nakoupíme proviant a jdeme zkusit výstup. Ztrácíme se v lese a v NEUVĚŘITELNÉM MNOŽSTVÍ HMYZU. Nelze, jdeme zpět, pak stoupáme kolem vodopádů nahoru. Po téměř neprošlápnuté a hodně příkré cestě vylezeme do cca 1500 m.n.m. kde stavíme stan. Máme málo vody, proto šetříme,jdeme spát. Druhý den Béčko vystoupil o kilometr výš, má krásné rozhledy. Já zůstal dole, únava předchozích dnů a málo vody. Večer padáme dolů, potkáváme opilce Dimu, nakonec mu zdrháme přes řeku a on se koupe a vzdává to. Spíme na skvělém místě, sušíme věci. Na druhý den jedeme zpět maršrutkou do Kultuku, což je vesnice poblíž Sljudjanky u jezera.Tam nacházíme dobré místo na táboření.
Večer se seznamuji s Rusy, kteří nás uhostili šašlikem. Vytahuji hruškovicový zbytek, který rychle padne, pak se pije nějaký jejich kvit a vodka. Večer ubíhá v příjemné diskusi. Nakonec musím utéct spát, jinak bych se ráno zřejmě nevzbudil.
Druhý den se koupem, cosi s Rusy dělám, Béčko jel do Irkutska. Dostávám oběd, je to fajn. Večer znova trochu popijem, jdu dříve spát. Jinak chodíme do obchodu pro jídlo pití a cigára. Ráno Rusi odjeli. Jdeme po kolejích směr na port Bajkal. Celý den jdeme, večer stavíme stan. Krásná trať, akorát prší. Ráno žebraví Rusi, nic nemáme.Jdeme dál, pak zjištujeme, že stejně zásoby nikde koupit nepůjdou. Otáčíme to a odpoledne dobelháváme do Kultuku.Večer na stejném místě jak předtím, zase nějací mladí, pivo atd.
Další den přesun do Sljudjanky.Tam procházíme všechno,co jsme ještě nestihli, ale není tam nic zajímavého.Odpoledne stavíme stan u břehu, děcka nám nedají pokoj, a tak s nimi děláme oheň, který stejně nechce hořet. Mimochodem, dřevo okolo Kultuku a Sljudjanky nic moc. Kolem nás několik stanů, hluk do noci. Na druhý den odjíždíme směr Moskva.Ve vlaku docela nuda, smrdíme a není moc s kým pohovořit. Do Moskvy přijíždíme opět na čas.
Ráno v 6 jsme na Kazaňském vakzale. Jelikož máme lístky až na zítřejší večer, pokoušíme štěstěnu, která nás nezklamala. Dostáváme lístky s přestupem v Kyjevě, vlak jede za 6 hodin. Béčko jde lítát po Moskvě, aby stihl co ještě nestihl, já to mám na háku a jdu zevlovat na Kyjevský vakzal. Cesta do Kyjeva probíhá v pohodě, v noci jsme tam, na hranicích kontrola mého ruksaku jinak klid. Ráno jedeme do Lvova, tam pochodíme pak do Čopu,tam nám to ujede tak musíme čekat do rána a pak už jsem vlastně doma….
