Humpridge track
Rano jsme vyjeli z Tuatapere k vychozimu bodu treku – k parkovisti Rarakau. Tam jsme ale nedojeli, protoze priboj strhl kus cesty a radsi jsme auto otocili. Nastesti za nami jel jeep, ktery nas nabral, sjel na plaz a po plazi dojel na parkoviste.
Prvni cast treku vedla po plazi, pred nami se zvedaly hory a my jsme tusili, kde asi bude nase prvni chata. Dal jsme sli busi – tak nazyvaji mistni les, ktery se lisi od toho naseho, protoze neni jen tak volne pruchozi, podlozi je hodne mekke a je zde spousta kapradin, mechu a kapradinovych palem, ktere vypadaji jako z praveku.
Velky kus cesty se slo po drevenem chodniku, protoze bychom se, jak jsme se dozvedeli pozdeji, jinak brodili po kolena v blate.
Prudsim vyslapem jsme se dostali az k chate Okaka. Pocasi se zacalo horsit, a tak jsme po kratke prestavce nalehko vysli az na vrchol, kde byl maly vyhlidkovy okruh. Odtud je vyhled do vsech svetovych stran a pri dobre viditelnosti je mozne dohlednout az na Stewart Island, ktery se nachazi nekolik desitek kilometru na jih od jizniho ostrova Zelandu. My jsme ho bohuzel vzhledem k blizicim se mrakum nevideli. Foukal hodne vitr a za chvili se prihnala poradna bourka, to uz jsme ale byli schovani zpatky v chate :-). Byla zima a pres noc napadlo 3 cm snehu.
Chata Okaka je vlevo dole pod hrebenem a pravo nahore je hreben Humprindge, po kterem jsme sli druhy den dolu.
Druhy den bylo zamraceno, ale i presto jsme videli do okoli. Jak jsme schazeli z hrebenu, tak nas chytla kratka prehanka s kroupami (nedalo se to ale srovnat s krupobitim, ktere jsme zazili s brouckama v Bulharsku :-). Tam byly kroupy jako pingpongovy micky.).
Bukovy les porostly mechem – jako z Pana prstenu 🙂
Tohle je horsky papousek Kea, ktery patri k nejinteligentnejsim papouskum a ptakum vubec na svete
Papousci Kea radi priletavaji k chatam a loudi jidlo po lidech. Pokud nic nenajdou nepohrdnou treba botami, ktere rozcupuji na kousky.
Cestou k druhe chate jsme prechazeli po trech starych drevenych viaduktech, ktere byly postaveny po roce 1916 spolecnosti, jez zde tezila drevo. Nejvetsi viadukt Purcy Burn je asi nejvetsim drevenym viaduktem na svete (urcite je nejvetsim na jizni polokouli).
Dosli jsme do puvodni tezarske vesnice Port Craig, kde jsme se ubytovali v chate, ktera puvodne slouzila jako skola. S pruvodcem jsme prosli byvalou vesnici a sli se podivat take do zatoky Mussel Beach. Videli jsme tam delfiny a ja jsem skocil do more si s nima zaplavat. Voda byla ledova, ale delfini priplavali a skakali ode me jen 3 metry daleko :-). Jednalo se o Hektorovy delfiny – ti jsou z delfinu nejmensi.
Vyborna koupacka. Jen ta voda mohla byt teplejsi, nez tech 13 stupnu… 😉
Vedle plaze jsme si na kamanech nasbirali musle a sli je uvarit. Jak tyhle potvory nemusim, tak tady mi chutnaly :-). Od Tima (nas pruvodce) jsme se dozvedeli, ze existuji musle dvoji – samci a samici. Ty samici jsou po uvareni naoranzovele a jsou pry mnohem lepsi. Petovi chutnaly oboje. Lucka ochutnala jen tu oranzovou a ta byla pozivatelna 🙂
Treti den jsme se vraceli kolem pobrezi (cast cesty vedla busi a posledni usek po plazi) zpet k Rarakau parkovisti. Hodny Jim nas opet nabral do jeepu a zavezl k mistu, kde jsme nechali auto. Cesta uz byla spravena.
Stromecek na plazi…
