BLOG: Olonův cestovatelský blog

Na sever! aneb Skandinávie vozem v létě 2008

Na přelomu července a srpna roku 2008 jsem zavítal do nových krajin. Něco mě trochu táhlo na sever, ale dopředu jsem neočekával žádný převratný zážitek. Moje povědomost o severských zemích byla spíše informativní a představy trochu povrchní. 

Vyrazili jsme z Prahy autem tak malým, že čtyřem lidem poskytovalo komfort asi jako krabička od zápalek sardinkám, s nemalým zpožděním a s první hádkou v blahé paměti. Nicméně i přes pár navigačních neshod v Berlíně, kde někteří členové posádky nechápali význam slova okruh, jsme dorazili do hanzovního města Rostoky. To jsme si neprohlédli, naopak jsme veškerý čas strávili neplodnou diskuzí s pracovníky trajektové společnosti a poté čekáním na trajekt do dánského Gadsteru. Tam jsme se opravdu ještě první den přepravili a byl to pěkný zážitek na pěkně osluněném moři. V Dánsku se pak ještě odvážnější polovina účastníků vykoupala a pak jsme ve větrném neklidu grilovali první flákoty z ledničky později odhalené jako naprosto nefunkční. Podle dánské mládeže posilněné alkoholem přibližně jako my, jsme vypadali jako němečtí turisté. Hmmm 

Druhý den jsme se ráno probudili na luxusním místě u pláže, hned u toalet, vynořili se ze spacáků a v dešti se vydali směrem na Kodaň. Krásné město, živé a trochu nedotažené. Dýchá na Vás zašlá imperiální sláva i moderní odér a život opravdového velkoměsta. První zajímavostí bylo vedro. Takové vyprahnutí ukojené nečesky drahou vodou jsem nečekal. I přes názorové různice ohledně zaparkování a zejména pak stran návštěvy malé mořské víly jsme maličkou sošku uzřeli a spokojeně přejeli do švédského Malmo. Využili jsme velmi působivý most, který je však dražší než inzeruje na svých www stránkách. Navíc obsluha nevrací eura nýbrž koruny. Ve Švédsku jsme pak již jen jeli a jeli, koupali se (ve středu blahobytných Švédů v bílých košilích a opravdu krásných Švédek) a hlavně grilovali a grilovali a grilovali, jelikož lednička by zcela jistě veškeré zbylé maso proměnila spíše v ohavnou shnilou hmotu… 

Ve třetím dnu výpravy jsme opustili jediný kemp, jehož služby jsme využili. Navštívili jsme další zajímavé město s poutí na předměstí – Goeteborg. Malé centrum protkané moderní zástavbou, ovšem též velmi teplé a přívětivé, s přístavem, který v Praze nenajdete a imperiálními výrazy na půlce soch. Večer jsme pak překročili norské hranice a jali se opět namlsáni teplou vodou hledat moře. Nalezli jsme kemp, který jsme však platit nechtěli, využili jsme však jeho pláž. Pohoda, klídek a zatím bez tabáčku. Čtvrtý den byl ve znamení Osla. Mýtné jsme pominuli, avšak parkování jsme po krátkých pokusech neobelhali. Hlavní město Norska se nám představilo ve velmi krásném hávu. Slunečno, draho a plno lidí. Není to město srovnatelné s Prahou, ale mají zde palác i vikingské lodě a pláž jako na Jadranu. Odpoledne jsme se vydali podle Osloského fjordu směrem na jih, tentokrát po druhé straně. Prohlédli jsme si mohyly Vikingských válečníků a ubytovali se na molu…doporučuji přespat alespoň jednou takto obklopen oceánem. 

Probudil nás ovšem déšť, nejkrásnější počasí minulo. My pak bloudili, když jsme se snažili zabřednout do vnitrozemí. Nakonec jsme však přeci jen opustili pobřeží, objevili řetězec Rema 1000 a nakoupili Knajpbred za 3.90. Další zastávkou byl Hedal a jediný klasický dřevěný kostel, který jsme poctili svou návštěvou. Teprve na konci skanzejního muzea jsme se dovtípili, že se mělo platit. Odjeli jsme. Pak jsme kličkovali kol Telemarského kanálu a krásných hor, večer jsme pak jeli podél řeky a spali téměř pod mostem u dřevěného mostu. 

Šestý den se pořád neprojevovala ponorka nijak silně. Poprvé jsme vystoupali do hor a byl to úchvatný okamžik. Klid, mír a příroda. Nádherné vodopády a pak již západní fjordy. Zastavili jsme na odpočívadle zakousnutém do skály a vybaveném více než uspokojivě. Potkali jsme rybáře z Frýdku a po vnitřní diskuzi se zmohli na vypůjčení člunu. Lovili jsme ryby, ale já si spíše užíval šplouchání vlnek, nádherný obzor a vědomí nedozírné hlubiny. Frýdecký rybář René, znalý místních poměrů rozšířil naše znalosti a my jsme se podělili o becherovku. 

Sedmý den byl ve znamení města Bergen. Západní pobřeží Norska, leč ani zde není přístup k otevřenému moři (a právě na otevřeném moři u Bergenu prý skákají ryby samy do člunu). Čarokrásné město, živoucí metropole. Vše není dokonalé, ale atmosféra rybářského studentského „letoviska“ je velmi příjemná. Na místním rybím trhu potkáte pouze španělské prodavače, ovšem prodávající norské speciality. Navíc jsme zde ušetřili za parking, když jsme našli malou zapadlou slepou uličku na pravo od přístavu. Po Bergenu jsme se málem srazili na kruhovém objezdu a pak zajeli k moři. Vylezli na skálu, lovili ryby, pili pivo a jedli lososa. Voda byla studená, ale idyla téměř dokonalá. Odpoledne jsme se vydali dál a do hor! Cílová stanice byl Vik, ovšem cestou jsme překonali nespočet tunelů a vyjeli do nádherných hor, kde jsme se chtěli ubytovat u jedné z ledových tůní. Vždy se však někomu něco nezdálo, až jsme dalším tunelem dospěli do údolí, kde jsme našli jen ubohé místo na polní cestě. V takových chvílích se ukáže síla kolektivu a hlavně si člověk uvědomí kolik promarněných příležitostí v životě zaznamená.. 

Osmý den nám naštěstí nescházel, ale zahájili jsme ho jízdou trajektem přes Sognefjord, který je nejdelší a nehlubší ze všech Norských fjordů (pokud se ovšem nemýlím). Na jeho břehu, ve stínu majestátních vrcholů, jsme si dali velmi dlouhou a rozespalou snídani. Umyli jsme nádobí v moři a vyrazili do hor. Pro mě asi největší zážitek. Jotunheimen, obydlí norských obrů! Udělali jsme si překrásný výšlap vstříc ledovci, zabředli do filozofické debaty, trochu se koulovali a vrcholným číslem bylo překonání horské říčky. Přeskákali jsme jako staří horalé:) Tento den jsme si našli pěkné místo u řeky Otty. Měla takovou zelenkavou barvu…Norsko ukázalo přívětivou tvář. 

Devátý den jsme strávili téměř celý ve vnitrozemí. Širé pláně a nikdo kdo by dodržoval povolenou osmdesátikilometrovou rychlost. Dokonce jsem se dostal k řízení našeho vehiklu. Nebyla to však nejúspěšnější kapitola naší cesty, jelikož jsem při parkování málem zabořil auto do kanálu. Každopádně jsme podnikli další horskou túru, tentokrát v pohoří s jiným charakterem, jménem Dovrefjell. Trochu mi připomínalo Krkonoše. Měla zde být divoká zvířata, leč nespatřili jsme je a museli se spokojit s genim loci staré královské cesty a místa odkud pramení dnešní nezávislost Norska. Odpoledne jsme se vydali vstříc Trondelagu a dosáhli jsem téměř samotného Trondheimu. Dlouho jsme tam hledali místo u jednoho z fjordů, abychom ještě naposled zkusili chytat ryby. Přespali jsem tedy na odpočívadle, kde nás zastihl prudký déšť a my měli možnost zúročit stavební prvky, které jsme si vezly a konstrukční představivost některých členů výpravy. Ryby jsem však ani po dešti, ba ani z loďky nedostali. 

Dalším bodem a jakýmsi zamýšleným vrcholem naší cesty byl Trondheim, který jsme navštívili desátý den výpravy. Zaparkovali jsem zadarmo v obyčejné čtvrti na první pohled všedního města. Tento dojem rozptýlil pohled na centrální poloostrov a sluneční paprsky. Podruhé ho rozptýlila místní katedrála, která je poutním místem celé Skandinávie. Leč to je v zásadě vše, další rozptýlení nepřišlo. Trondheim je spíše šedé město. Naštěstí zde probíhali selské trhy a měli jsme příležitost seznámit se i s „Go away!..This is minister! The fish minister!“. Funkcionář měl velmi agresivní dámskou ochranku a jeho družstvo si proto od nás vysloužilo nevybíravý komentář. Z Trondheimu jsme se vydali na jih do UNESCem chráněného hornického města Roros. Malebné. Byli jsme však již hladoví a jali se tedy hledat restauraci, kde jsme chtěli rozprášit tvrdě ušetřené NOKy. Ve městě Tynset jsme našli útulnou nádražní restauraci, kde stálo malé pivo 130 kč a číšník byl nejméně jazykově vybaveným Norem, se kterým jsme měli čest se setkat. Jako norskou specialitu nám doporučil mexické nachos, ale my si vybrali samy a byli jsme spokojeni. To jsem, však ještě netušili, že pojedeme skoro do půlnoci a stavět budeme stan za litého deště a pochmurné nevraživé nálady. 

Návrat. Během jedenáctého dne naší cesty jsme mířili již výhradně na jih. Zastavili jsme se však v Lillehammeru, olympijském městě z roku 1994. Je to už pár let, městečko však olympiádou stále žije. Prošli jsme si areál skokanských můstků a pozorovali patnáctileté skokanky při tréninku na umělém povrchu. Každá skokanka musí být jistě odvážná holka do nepohody. L. je jinak velmi příjemné městečko s pěknou promenádou, plné Čechů a se starou lyžařskou historkou (lyžovalo se zde již nejpozději ve dvanáctém století). Při druhé návštěvě Osla jsme navštívili pouze Vigelandsparken na okraji hlavního města. Nádherný zelený park s nesmírně zajímavými sochami lidskosti jsme i prohlédli v dobré náladě a někteří z nás i s pivkem v ruce. Naše posední stanoviště jsme zvolili velmi stylově. Přímo v pevnosti v městečku Drobak. Drzost to byla velká, ale již jsme byli zvyklí na severskou smířlivost. Trocha nervozity stran těstovin a krásný pohled na moře a pevnostní systém, toť poklidný večer. 

Následující sobotu a neděli je nutné spojit v jeden dlouhý zážitek. Velmi dlouhá cesta podél švédského pobřeží byla spíš poklidná. V Malmo jsme však trochu zmatkovali s hledáním trajektu, který jede z úplně jiného města. Malmo samotné mě však až překvapilo svou útulností a pěkným centrem. Tato část Skandinávie je prý v ekonomické recesi (což dnes platí asi ještě s mnohem drtivějším dopadem), ale na první pohled to jistě není zřejmé. Večer jsme se dostali do Trelleborgou a v až nečekané pohodě se nalodili na obří tajekt. Trochu jsem se obával, že vše nepůjde tak hladce, ale cesta byla pohodová, plná nákupů v duty free, což se však vymstilo odporným švédským ciderem z malin. Brrr. Měli jsme před sebou ještě jednu nemilou věc. Cestu přes Germánii. Německo se vyznačuje naprostým nedostatkem benzínových pump a náš řidič se vyznačoval naprostým nedostatkem odhadu plnosti nádrže. Fakt, že jsme si zajeli jen kvůli benzínu asi 10 km do hlouby německého balíkova, byl přebyt zacpanou dálnicí, která v této „vyspělé“ zemi stála přes tři hodiny kvůli lehké nehodě dvou aut!!! Neuvěřitelné. Snídaně v Mc a pak již jen sladký návrat! Nedělní dopoledne ani odpoledne se pro nás nestalo chvílí nudy a tráva byla náhle kol nás zase zelenější:) 

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: auto, Dánsko, Norsko, Švédsko | 5. 9. 2010 v 10.51 | olon

Přidat komentář

Just another CESTOVATELE.com weblog

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama